Fotografie obyčejné londýnské hospody z roku 1969 může na první pohled působit jako nenápadný záběr každodenního života. Hosté u piva, cigaretový kouř, dřevěný bar, sklenice a hluk rozhovorů. Pokud však byla pořízena na Fleet Street, zachycuje zároveň prostředí jednoho z nejvýraznějších období britské novinářské historie.
Fleet Street tehdy nebyla jen ulicí v centru Londýna. Její jméno bylo téměř synonymem pro britský tisk. Tradice tisku zde sahala až k přelomu 15. a 16. století. Roku 1702 začal na Fleet Street vycházet Daily Courant, považovaný za první britský deník. Během následujících století se v okolí usazovaly tiskárny, vydavatelství a později redakce nejvýznamnějších celostátních novin. Ve 20. století zde sídlily nebo pracovaly například The Daily Telegraph, Daily Express, The Times, The Sun a řada dalších titulů.
A s novinami byly neoddělitelně spojeny hospody. Pro novináře šedesátých let nebyl pub pouze místem, kam se šlo večer po práci. Často fungoval jako neformální pokračování redakce. Reportéři se zde setkávali s kolegy, získávali informace, probírali připravované články a někdy zde potkávali i své zdroje. Puby kolem Fleet Street byly natolik propojené s novinářským životem, že když se redakce na konci 80. let stěhovaly jinam, britský Observer se s touto érou symbolicky loučil právě prostřednictvím hospod staré Fleet Street.
V roce 1969 měl britský pub také poněkud jinou podobu než dnes. Mnohé podniky byly stále rozděleny na public bar a pohodlnější saloon nebo lounge bar. Public bar býval jednodušší, levnější a historicky spojený především s dělnickou klientelou. Saloon nabízel pohodlnější zařízení a zpravidla o něco dražší nápoje. Rozdělení tak do určité míry odráželo společenské rozdíly, které byly v tehdejší Británii stále velmi patrné.
Rozdíly se mohly projevit i v ceně stejného nápoje. Cena pinty piva se lišila podle značky, lokality i typu baru. Dobové parlamentní záznamy z roku 1969 například zachycují diskusi o povoleném zvýšení průměrných cen piva v public barech. Jednoduché tvrzení, že pinta tehdy všude stála určitou částku, je proto zavádějící.
Británie navíc stále používala starý měnový systém. Jedna libra se dělila na 20 šilinků a každý šilink na 12 pencí. Decimalizace přišla až v únoru 1971. Pro dnešního návštěvníka by tak cenovka na baru z roku 1969 působila téměř jako zápis z jiného světa.
Stejně samozřejmou součástí hospody byl cigaretový kouř. Kouřilo se u baru, u stolů i během rozhovorů a fotografie hospod z této doby často zachycují místnosti zahalené charakteristickým oparem. V Anglii skončila tato součást hospodské kultury právně až 1. července 2007, kdy začal platit zákaz kouření v uzavřených veřejných prostorách a na pracovištích včetně hospod.
Ale největší změnu Fleet Street nepřinesly zdravotní předpisy. Přinesla ji technologie. Ještě v 60. a 70. letech se za fasádami novinových budov skrývaly rozsáhlé tiskové provozy. Některé tiskárny sahaly několik podlaží pod zem a večer, když se rozbíhaly rotačky připravující ranní vydání, jejich vibrace byly cítit v celé ulici. Redakční práce, sazba, tisk i hospody tak existovaly na několika stovkách metrů jako jeden společný organismus.
Ten se během osmdesátých let rozpadl. Klíčovým okamžikem se stal rok 1986, kdy mediální impérium Ruperta Murdocha přesunulo výrobu titulů The Times, The Sunday Times, The Sun a News of the World do technologicky modernějšího závodu ve Wappingu ve východním Londýně. Následoval tvrdý konflikt s tiskárenskými odbory známý jako Battle of Wapping. Nové počítačové technologie zásadně změnily způsob přípravy novin a další vydavatelé postupně Fleet Street následovali.
Symbolický konec přišel 17. listopadu 1989, kdy bylo na Fleet Street vytištěno poslední číslo Daily Express. Ulice tím přišla o průmysl, který ji po generace definoval. Její jméno však nezmizelo.
Dodnes může britský politik mluvit o kritice „Fleet Street“, i když žádný z novinářů, které má na mysli, na této ulici vůbec nepracuje. Podobně jako „Wall Street“ označuje mnohem více než jednu newyorskou ulici, stala se Fleet Street výrazem pro celý britský tiskový svět.
Proměnily se také samotné hospody. Zákaz kouření byl jen jedním z faktorů. Změnily se pracovní návyky, způsob trávení volného času, ceny alkoholu i ekonomika pohostinství. Podle britského statistického úřadu poklesl mezi lety 2008 a 2018 počet hospod a barů ve Spojeném království přibližně z 50 000 na 39 000. Nejvíce ubývaly menší tradiční podniky, zatímco větší bary a řetězce si vedly lépe.
Přesto britský pub nezmizel. Stejně jako Fleet Street se spíše proměnil. Fotografie hospody z roku 1969 proto není jen nostalgickým pohledem na dobu levnějšího piva a zakouřených místností. Zachycuje svět, v němž se informace nepředávaly elektronickou zprávou během několika sekund, ale často osobním rozhovorem mezi dvěma lidmi u baru.
Novinář mohl ráno vstoupit do redakce, odpoledne sejít několik desítek metrů do hospody, tam získat tip na příběh a večer sledovat, jak se pod ulicí rozbíhají rotačky s jeho článkem.
Fleet Street nebyla jen místem, kde se vyráběly noviny. Byla to čtvrť, v níž byly redakce, tiskárny, hospody a lidé součástí jediného živého systému. A právě ten svět během několika desetiletí téměř úplně zmizel.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1.Fleet Street Quarter – Our History; 2. The Observer – Fleet Street at closing time, 6 March 1988; 3. Office for National Statistics – Economies of ale: small pubs close as chains focus on big bars
