Které město je nejstarší na světě? Otázka vypadá jednoduše, dokud se nepokusíme určit, co vlastně znamená slovo „město“. Má rozhodovat stáří prvního osídlení, vznik skutečného městského centra, nebo nepřerušená existence sídla až do současnosti? Podle zvoleného kritéria totiž dostaneme pokaždé jinou odpověď.
Jedním z nejsilnějších kandidátů je Jericho. Archeologická lokalita Tell es-Sultan u dnešního Jericha obsahuje stopy lidské činnosti sahající přibližně do roku 10 500 př. n. l. Už v 9. až 8. tisíciletí př. n. l. zde existovalo rozsáhlé trvalé sídliště. Jeho obyvatelé vybudovali mimo jiné kamennou věž, zeď a příkop – stavby, které svědčí o značné schopnosti organizovat společnou práci.
Právě tady ale vzniká první problém. Bylo tehdejší Jericho skutečně městem? Jeho obyvatelé už žili trvale na jednom místě, budovali společné monumentální konstrukce a jejich společnost byla stále organizovanější. UNESCO však ve vývoji lokality rozlišuje neolitické trvalé osídlení a pozdější nástup urbanismu v době bronzové. Nazvat Jericho před deseti tisíci lety městem ve stejném smyslu jako pozdější městská centra je proto sporné.
Podobnou otázku vyvolává slavný Çatalhöyük v dnešním Turecku. Rozsáhlé neolitické sídliště existovalo tisíce let před vznikem klasických měst Mezopotámie. Jeho domy stály těsně vedle sebe, mezi nimi prakticky nebyly ulice a do mnoha obydlí se vstupovalo shora.
Dlouho se také předpokládalo, že zde současně žily tisíce lidí. Novější výzkum však tuto představu výrazně zpochybnil. Studie publikovaná v roce 2024 v časopise Journal of Anthropological Archaeology odhaduje populaci Çatalhöyüku přibližně na 600 až 800 současně žijících obyvatel. Autoři zároveň upozorňují, že starší odhady mohly být příliš vysoké a že nové poznatky oslabují představu Çatalhöyüku jako raného příkladu skutečného urbanismu.
Pokud tedy nehledáme jen velmi staré a rozsáhlé sídliště, ale skutečné město se složitou organizací, správou, specializovanými činnostmi a monumentální architekturou, pozornost se přesouvá do jižní Mezopotámie. A zde vystupuje do popředí Uruk.
Kolem roku 3200 př. n. l. byl Uruk podle Metropolitního muzea umění největším sídlem jižní Mezopotámie, ne-li celého tehdejšího světa. Muzeum jej označuje přímo za „skutečné město“. Dominovaly mu monumentální stavby z nepálených cihel a vznikala zde vyspělá administrativa potřebná k řízení stále složitější společnosti.
Právě s touto správou souvisí jeden z nejvýznamnějších kroků v lidských dějinách. Z Uruku pocházejí rané administrativní hliněné tabulky s piktografickými záznamy. Sloužily například k evidenci zboží nebo přídělů pro pracovníky a jejich systém se stal předchůdcem pozdějšího klínového písma.
Město tak nebylo pouze větší vesnicí. Vznikala zde organizace společnosti, která potřebovala evidovat majetek, práci a rozdělování zdrojů. Uruk se stal jedním z míst, kde můžeme mimořádně dobře sledovat přechod od zemědělských komunit ke skutečné městské civilizaci. Pokud bychom tedy otázku položili jako „Kde vzniklo jedno z prvních nesporných skutečných měst?“, Uruk by patřil k nejsilnějším kandidátům.
Jenže Uruk má jednu zásadní nevýhodu. Dnes už není živým městem. Proto existuje ještě jiná kategorie – nejstarší nepřetržitě obývané město. A tady začíná další historický spor. Mezi kandidáty se objevují Jericho, Byblos, Aleppo a především Damašek.
UNESCO klade založení Damašku do 3. tisíciletí př. n. l. a řadí jej mezi nejstarší nepřetržitě obývaná města světa. Archeologické nálezy z Tell Ramad na okraji dnešního města dokládají osídlení širší oblasti už v 8. až 10. tisíciletí př. n. l. Zároveň ale UNESCO upozorňuje, že Damašek není jako významné město bezpečně doložen až do příchodu Aramejců.
Psali jsme: Muž s dírou v žaludku změnil dějiny medicíny
Právě toto rozlišení je důležité. To, že lidé žili na určitém místě před osmi nebo deseti tisíci lety, ještě neznamená, že tam po celou dobu existovalo město.
Damašek má přesto mimořádnou kontinuitu. Díky své poloze mezi Asií a Afrikou se stal významným obchodním a kulturním centrem a za Umajjovců byl hlavním městem chalífátu. Jeho historické jádro dodnes nese stopy helénistického, římského, byzantského a islámského vývoje, zatímco velká část dochovaného stavebního dědictví pochází z období po osmanském dobytí na počátku 16. století.
Otázka „Jaké je nejstarší město světa?“ proto nemá jedinou nespornou odpověď. Jericho může soutěžit o prvenství mezi místy s mimořádně starým trvalým osídlením. Uruk představuje jeden z nejpřesvědčivějších příkladů prvního skutečně rozvinutého města. Çatalhöyük ukazuje, jak obtížné je určit hranici mezi velkým neolitickým sídlištěm a městem. A Damašek patří mezi nejsilnější kandidáty, pokud požadujeme dlouhou kontinuitu městského života až do současnosti.
Možná je právě tato nejednoznačnost na celé otázce nejzajímavější. Města totiž nevznikla v jediném okamžiku. Člověk nejprve začal vytvářet trvalá sídla. Některá postupně rostla, vznikala specializovaná povolání, organizovaná správa, obchod, monumentální stavby, společenské vrstvy a nakonec i písmo.
Nejstarší město světa proto nemusí být jeden bod na mapě. Je to spíše příběh několika míst, na nichž lze sledovat dlouhou proměnu lidských sídel – od prvních trvalých komunit až ke společnostem, které už bez velkých pochybností můžeme nazvat městskými.
(Pilař, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. UNESCO – Ancient Jericho/Tell es-Sultan; 2. The Metropolitan Museum of Art – Uruk: The First City; 3. Journal of Anthropological Archaeology – How many people lived in the world’s earliest villages?; 4. UNESCO – Ancient City of Damascus
