Květnový speciál podcastu Na Férovku vysílaný na kanále Xaver Live se tentokrát netočila kolem domácích přestřelek mezi vládou a opozicí. Politický komentátor Petr Holec a politolog Jan Kubáček většinu vysílání věnovali sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně, záštitě prezidenta Petra Pavla a atmosféře, která kolem celé akce začala vznikat ještě před jejím začátkem.

Holec vstoupil do pořadu ironickou poznámkou, že květen už není lásky čas, ale „čas smíření“. Narážel tím na slova politiků a části médií, podle nichž má sjezd landsmanšaftu symbolizovat česko-německé smíření. Vzápětí ale připomněl fotografie z Brna, kde aktivisté polili sochu Edvarda Beneše červenou barvou a umístili k ní nápis „Český nácek“.

Právě tento moment oba označili za symbol celé atmosféry kolem akce. „Takhle vypadá smíření?“ ptal se Holec.

Kubáček reagoval bez diplomatických formulací. Podle něj se kolem celé debaty ztrácí věcnost, historické souvislosti i základní respekt k tomu, co Edvard Beneš v českých dějinách představuje. Připomněl, že Benešovy dekrety nebyly osobním aktem jednoho člověka, ale součástí širšího poválečného uspořádání potvrzeného vítěznými mocnostmi i tehdejším československým parlamentem.


Oba se vraceli k roku 1938, Henleinovu hnutí, Freikorpsu, vyhánění Čechů z pohraničí, heydrichiádě i nacistické genocidní politice. Kubáček několikrát připomněl, že poválečné násilí a excesy nelze zlehčovat ani omlouvat, zároveň ale odmítl stavět je na stejnou úroveň se státem organizovanou nacistickou mašinérií. „My se dnes tváříme, jako kdyby si to všechno vymyslel Beneš,“ poznamenal.

V debatě několikrát zaznělo, že se z veřejného prostoru vytrácí osud německých antifašistů nebo lidí, které válka semlela bez ohledu na jejich postoje. Kubáček mluvil i o vlastním pradědovi, který prošel Mauthausenem za poslech Londýna. Právě takové příběhy podle něj z dnešní debaty mizí, zatímco prostor dostávají jednostranné interpretace.

Posselt, média a role Hradu

Holec se ostře pustil do šéfa sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernda Posselta. Připomněl jeho rozhovory v českých médiích, ve kterých mluvil o smíření, zároveň ale kritizoval Benešovy dekrety, označil usnesení české Sněmovny za frašku a prohlásil, že SPD a Motoristé nepatří do Evropy. „On v podstatě říká, že patnáct procent českých voličů nemá místo v Evropě,“ upozornil Holec.

Kubáček označil Posselta za zkušeného politického hráče, který přesně ví, jak vést podobné debaty. O to víc ho podle něj překvapilo, jak nekriticky k němu část českých médií přistupuje. „Dělají z něj hodného dědečka, který přiváží hudbu, pivo a kroje,“ poznamenal.

Právě média schytala během vysílání jednu z nejtvrdších kritik. Oba komentátoři opakovaně mluvili o tom, že v rozhovorech s Posseltem prakticky nezaznívají nepříjemné otázky. Nikdo podle nich nepřipomíná historické postoje landsmanšaftu, jeho dřívější tlak na zpochybňování dekretů ani výroky z minulých let.

Kubáček připomněl, že Posselt v minulosti aktivně vystupoval proti českému vstupu do Evropské unie i proti česko-německé deklaraci. Přesto podle něj dnes vystupuje v českém mediálním prostoru téměř bez kritické konfrontace.


Kubáček byl zdrženlivější v tónu, ne však v obsahu. Podle něj prezident podobnými kroky oslabuje autoritu vlastního úřadu, protože nedomýšlí symbolický dopad svých rozhodnutí. Pokud už chtěl podobnou akci zaštítit, měl podle něj trvat na širším historickém rámci a důstojném připomenutí všech obětí války. „Prezident by měl vážit, čemu propůjčuje autoritu svého úřadu,“ uvedl.

Oba se shodli, že právě jednostrannost celé akce je největší problém. Kubáček několikrát říkal, že kdyby organizátoři otevřeli i nepříjemná témata, dali prostor historikům a připomněli všechny souvislosti, mohl celý víkend vypadat úplně jinak.

Velmi ostře zazněla i kritika České televize. Holec poznamenal, že právě veřejnoprávní televize měla využít situaci k seriózní debatě o českoněmeckých vztazích, odsunu, roku 1938 nebo poválečných událostech „Tohle měl být její moment,“ prohlásil Holec.

Kubáček dodal, že ho překvapuje mlčení historiků i části akademického prostředí. Právě oni podle něj měli vstoupit do veřejného prostoru a připomínat širší historický rámec celé věci.

Prezident, opozice a česká sebeúcta

Vedle hlavního tématu se debata stočila i k Lichtenštejnům a Benešovým dekretům. Holec kritizoval angažovanost prezidenta Pavla v této otázce a připomněl roli Petra Koláře. Kubáček naopak zdůrazňoval, že prezident nemá vstupovat do sporů, které mají řešit soudy a instituce.


Holec na to navázal úvahou, že prezidentský úřad nemá být experimentem ani hledáním „nepolitických“ kandidátů bez zkušeností. „Prezidentství má být vyvrcholením politické kariéry,“ připomněl slova Václava Klause.

V závěru se krátce otevřelo i téma větrných elektráren a akceleračních zón. Holec zmínil návrh Filipa Turka, který má obcím vrátit větší pravomoci při rozhodování o větrnících. Kubáček upozornil, že tlak byznysu, byrokracie i evropských regulací bude dál sílit.

Po téměř dvou hodinách debaty se oba vraceli stále ke stejné otázce. Kde končí připomínání historie a kde začíná její přepisování. Holec i Kubáček se shodli, že problém celé brněnské akce neleží jen v samotném sjezdu landsmanšaftu, ale především v tom, jak snadno podle nich část české politiky, médií i veřejného prostoru rezignovala na vlastní historickou zkušenost.

„Tady se hraje o nějakou sebeúctu,“ shrnul Kubáček jednu z hlavních linií celého vysílání.