Americké volby přinesly republikánům mimořádně vážnou porážku. Demokraté získali většinu v Senátu i Sněmovně reprezentantů a uspěli také ve státech, které dlouhodobě patřily k republikánským baštám. Republikáni přišli nejméně o sedm senátorských křesel, prohráli významné souboje v Texasu, Kansasu nebo Jižní Karolíně a ztratili také guvernérský úřad v Texasu. Přestože sčítání některých hlasů pokračuje, změna kontroly nad Kongresem je podle projekcí amerických médií rozhodnutá.
Pro prezidenta Donalda Trumpa jde o zásadní politický neúspěch. Nejenže přišel o podporu dosavadní republikánské většiny v Kongresu, ale voliči výrazně odmítli hospodářské a zahraničněpolitické důsledky jeho rozhodnutí. Trump totiž do volební kampaně osobně zasahoval a opakovaně vyzýval voliče, aby hlasovali, jako kdyby kandidoval on sám. Výsledek proto nelze jednoduše vysvětlovat pouze slabostí jednotlivých republikánských kandidátů.
Největším problémem republikánů se stala kombinace rostoucích životních nákladů, obchodních cel a pokračující války s Íránem. Prezident ještě před svým návratem do Bílého domu sliboval hospodářskou prosperitu a odmítal nové zahraniční války. Jeho druhé funkční období však přineslo rozsáhlý vojenský konflikt, energetické otřesy a nové obchodní bariéry. Rozpor mezi původními sliby a jejich skutečnými důsledky se stal jedním z rozhodujících témat voleb.
Povolební průzkum agentury Associated Press ukazuje hloubku nespokojenosti amerických voličů. Přibližně dvě třetiny respondentů uvedly, že Trumpova politika zhoršila ekonomickou situaci. Zhruba sedm z deseti voličů se současně domnívá, že Kongres nedostatečně kontroluje prezidentskou moc. Přibližně šest z deseti dotázaných nesouhlasí s výkonem Trumpova úřadu.
Výsledky ukazují, že republikáni nedokázali přesvědčivě oddělit svou politickou odpovědnost od prezidentových rozhodnutí. V Kongresu podporovali jeho legislativní program, při výběru kandidátů často rozhodovala Trumpova podpora a stranické vedení zpravidla hájilo i jeho nejkontroverznější kroky. Volební porážka tak zasáhla nejen prezidenta, ale celý způsob fungování republikánské strany.
První důsledky jsou již patrné. Dosavadní předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson oznámil, že se nebude ucházet o vedení republikánské menšiny. Republikáni tak vedle ztráty zákonodárné moci musí řešit také vnitrostranické vedení a budoucí směřování.
Jejich největším strategickým problémem bude vztah k Trumpovi. Pokračování dosavadní politiky znamená převzetí odpovědnosti za případné další hospodářské a zahraničněpolitické komplikace. Výraznější odklon od prezidenta by naopak mohl vyvolat konflikt s jeho nejvěrnějšími příznivci. Republikáni se tak dostávají do situace, kdy pro ně může být obtížné obhajovat dosavadní politiku i připravovat odlišný program pro prezidentské volby v roce 2028.
Demokratické vítězství však nelze automaticky vykládat jako bezvýhradnou podporu demokratického programu. Průzkumy ukazují značnou nespokojenost s oběma stranami. Voliči především požadují dostupnější životní náklady, větší odpovědnost vlády a účinnější kontrolu prezidentových rozhodnutí.
Válka s Íránem může Trumpovu porážku ještě prohloubit
Nejvýznamnějším zahraničněpolitickým důsledkem voleb bude zřejmě změna podmínek, za kterých Trump povede válku s Íránem. Konflikt zahájený americkými a izraelskými údery 28. února pokračuje již devátým měsícem. Narušení dodávek z Perského zálivu přispělo k růstu cen ropy a pohonných hmot, takže se vzdálená válka proměnila v bezprostřední problém amerických domácností.
Trump sám po volbách připustil, že válka přispěla k republikánské porážce. Současně však prohlásil, že svého rozhodnutí nelituje a postupoval by stejně. Tento postoj naznačuje, že volební neúspěch sám o sobě nemusí vést ke změně prezidentových zahraničněpolitických priorit.
Nový Kongres bude moci podrobněji kontrolovat financování vojenských operací, vyšetřovat rozhodnutí administrativy a požadovat vysvětlení jejich strategických cílů. Demokraté mohou prostřednictvím rozpočtových pravomocí usilovat také o omezení některých vojenských aktivit. Prezident však zůstává vrchním velitelem ozbrojených sil a nadále disponuje značnými výkonnými pravomocemi.
Trump si navíc zachovává prezidentské veto. K jeho přehlasování je zapotřebí dvoutřetinová většina v obou komorách, kterou demokraté sami nemají. Nově zvolený Kongres začne vykonávat své pravomoci až 3. ledna 2027. Do té doby zůstává ve funkci dosavadní Kongres.
Z hlediska dalšího vývoje existují dvě zásadně odlišné možnosti. Prezident může usilovat o diplomatické ukončení války a zmírnění ekonomických důsledků, které poškodily republikány. Může však také pokračovat v dosavadním postupu nebo přistoupit k další eskalaci v přesvědčení, že ustupování by oslabilo americkou vyjednávací pozici.
Obě varianty mají své problémy. Írán může Trumpovu politickou porážku vyhodnotit jako příležitost k prosazení výhodnějších podmínek případné dohody. Pokračující vojenský konflikt by naopak mohl zvyšovat tlak americké veřejnosti a komplikovat hospodářskou situaci.
Zde vzniká největší nejistota. Oslabený prezident nemusí nutně přijímat umírněnější rozhodnutí. Pokud bude přesvědčen, že musí obnovit obraz americké síly, může se zahraniční politika stát oblastí, v níž se bude snažit zachovat co největší osobní iniciativu.
Rusko, Čína a Evropa budou jednat s oslabeným Trumpem
Pro Evropu a Ukrajinu představuje demokratické vítězství významnou změnu, nikoli však automatický obrat americké zahraniční politiky. Nový Kongres může prosazovat další pomoc Kyjevu, požadovat přísnější sankce proti Rusku a vyšetřovat rozhodnutí Trumpovy administrativy. Prezident však nadále ovlivňuje diplomatická jednání, výkon sankčních předpisů a praktickou realizaci vojenské pomoci.
Jak značný prostor má Bílý dům i vůči rozhodnutím Kongresu, ukázal říjnový postup prezidenta. Trump tehdy využil zákonné možnosti výjimky a pozastavil uplatnění významných protiruských sankcí a celních opatření, přestože jejich zpřísnění Kongres předtím schválil. Rozhodnutí zdůvodnil americkými národními zájmy. Nová demokratická většina může podobný postup politicky napadat a pokusit se pravomoci prezidenta omezit, ale sama nedokáže zaručit změnu americké politiky vůči Moskvě.
Podobná situace nastane v obchodních vztazích s Čínou a Evropskou unií. Trumpova celní politika se již v únoru dostala do konfliktu s Nejvyšším soudem, který odmítl možnost zavádět plošná cla na základě zákona o mimořádných hospodářských pravomocích IEEPA. Prezident však může využívat jiné zákonné nástroje. Demokraté získají větší prostor ke kontrole obchodní politiky, nikoli automatickou pravomoc zrušit všechna dosavadní opatření.
Pro Čínu vytváří americký volební výsledek novou vyjednávací situaci. Trumpova schopnost prosazovat rozsáhlé nové obchodní dohody a zákonodárné změny bude omezenější. Peking však nemůže počítat s tím, že demokratická většina opustí politiku technologického soupeření a ochrany amerických strategických odvětví. V těchto otázkách existuje mezi oběma americkými stranami značná shoda.
Evropská unie se tak bude muset připravit na dvě souběžné skutečnosti. Nový Kongres může být vstřícnější k transatlantické spolupráci, ale rozhodující část zahraniční politiky zůstane v rukou prezidenta, který opakovaně využívá obchodní a bezpečnostní otázky jako vyjednávací nástroje.
Pro Českou republiku to znamená pokračující nejistotu v otázkách podpory Ukrajiny, evropské bezpečnosti a amerických obchodních opatření. Zvlášť citelný může být jejich dopad na německý průmysl a jeho české dodavatele.
Republikánská porážka proto představuje začátek nové politické etapy, nikoli konec Trumpova prezidentství. Demokraté získali možnost kontrolovat vládu a blokovat část prezidentových návrhů. Trump však zůstává hlavním představitelem americké zahraniční politiky a může pokračovat v rozhodnutích, která nevyžadují přijetí nových zákonů.
Největším důsledkem voleb tak může být prohloubení rozporu mezi oslabeným prezidentem a nově posíleným Kongresem. Republikáni budou hledat cestu z porážky, demokraté se pokusí omezit prezidentovu moc a zahraniční partneři budou muset počítat s tím, že Spojené státy mohou být v následujících dvou letech politicky rozdělenější a jejich rozhodování méně předvídatelné.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, repro: foxnews)
Zdroje: 1. Reuters – Demokraté získali obě komory Kongresu; 2. Associated Press – Co motivovalo voliče v kongresových volbách 2026; 3. Reuters – Trump připustil vliv války s Íránem na porážku republikánů
