Evropská unie vždy trpěla jedním zvláštním problémem. Zoufale touží působit jako civilizace s hlubokou historickou autoritou, ale přitom vznikla jako technokratický projekt společného trhu. A právě tento rozpor nyní vyplul na povrch v téměř groteskní podobě. Evropský parlament totiž představil nový „Evropský řád za zásluhy“, kterým chce oceňovat osobnosti údajně přispívající evropské integraci a evropským hodnotám.
Na první pohled jde o symbolické gesto. Jenže symboly v politice často odhalují víc než dlouhé projevy. Evropská unie se tímto krokem pokouší napodobit staré evropské monarchie, rytířské řády a státní vyznamenání. Jenže zatímco Řád zlatého rouna, Podvazkový řád nebo Čestná legie vznikaly v prostředí skutečných států a civilizací s jasnou identitou, dnešní Brusel připomíná spíše administrativní centrum nadnárodního managementu.
Právě na tento paradox upozornil komentátor Rafael Pinto Borges v textu pro server The European Conservative. Podle něj se evropské elity snaží oblékat do symbolů historické velikosti v době, kdy samotná Evropa ztrácí hospodářskou sílu, průmyslovou konkurenceschopnost i geopolitickou váhu.
Není bez zajímavosti, že mezi oceněnými figurují například bývalá německá kancléřka Angela Merkelová, ukrajinský prezident Vladimír Zelenskij nebo moldavská prezidentka Maia Sanduová. Výběr jmen působí jako manifest současného bruselského myšlení. Nejde o ocenění technického pokroku, vědy nebo kulturního dědictví. Jde o potvrzení politické loajality vůči projektu evropské integrace.
Merkelová jako symbol evropského obratu
Největší pozornost samozřejmě budí Angela Merkelová. Žena, která byla dlouhé roky oslavována jako „královna Evropy“, dnes rozděluje kontinent více než kdy dřív. Její migrační politika z roku 2015 zůstává jedním z nejzásadnějších momentů moderních evropských dějin. Výrok „Wir schaffen das“ se stal symbolem optimismu pro jedny a symbolem politické naivity pro druhé.
Faktem je, že právě po otevření německých hranic začala Evropa zažívat prudké změny v oblasti migrace, bezpečnosti i volebního chování. V mnoha státech posílily protestní a vlastenecké strany. Politická mapa Evropy se začala měnit rychlostí, kterou si ještě před deseti lety málokdo dokázal představit.
Kritici Merkelové zároveň připomínají její energetickou politiku. Rozhodnutí o odstavení německých jaderných elektráren po havárii ve Fukušimě bývá dodnes označováno za jeden z největších strategických omylů moderní Evropy. Německo se totiž následně stalo výrazně závislejší na ruském plynu a evropská energetická stabilita dostala vážné trhliny.
Dnešní Německo navíc čelí problémům, které ještě před dvaceti lety působily téměř nepředstavitelně. Země známá průmyslovou disciplínou a exportní silou balancuje mezi stagnací a recesí. Německý automobilový průmysl ztrácí tempo vůči Číně i Spojeným státům a stále častěji se mluví o deindustrializaci Evropy.
Přesto právě Merkelová dostává nové evropské ocenění. To samo o sobě vypovídá mnohé o současném stavu evropských elit. Kritici mají pocit, že Brusel neprovádí sebereflexi, ale naopak vytváří uzavřený svět vzájemného oceňování.
Evropa mezi symboly a realitou
Podobně kontroverzní je i ocenění Vladimíra Zelenského. Zatímco část Evropy v něm vidí symbol odporu proti Rusku, jiní upozorňují na katastrofální demografické a ekonomické důsledky dlouhé války. Ukrajina přišla o miliony obyvatel, evropská ekonomika čelí drahým energiím a evropský průmysl se dostává pod stále větší tlak.
Současně se objevují i korupční aféry kolem ukrajinského vedení. Evropská politika však pokračuje ve vytváření téměř ikonického obrazu Zelenského jako morálního symbolu současnosti. Kritici tvrdí, že právě tato neschopnost připustit chyby vede k rostoucímu odtržení evropských institucí od běžných občanů.
Celá debata kolem nového evropského řádu tak není jen otázkou ceremoniálu. Ve skutečnosti jde o mnohem hlubší spor o identitu Evropy. Je Evropská unie skutečným politickým národem, nebo pouze správním aparátem společného trhu? Může technokratická struktura převzít symboliku starých evropských civilizací? A hlavně: mají být vyznamenáváni politici spojovaní s krizemi posledních let?
Evropa dnes působí rozpolceně. Na jedné straně se snaží mluvit jazykem historické velikosti a morální nadřazenosti. Na straně druhé čelí ekonomickému zpomalení, poklesu porodnosti, rostoucím sociálním konfliktům i ztrátě globálního vlivu. V takové chvíli může rozdávání nových medailí opravdu působit spíše jako divadelní představení než jako projev sebevědomé civilizace.
Možná právě proto nový „Evropský řád za zásluhy“ vyvolává tolik ironických reakcí. Ne proto, že by Evropa neměla právo oceňovat významné osobnosti, ale proto, že stále více lidí má pocit, že evropské elity oceňují především samy sebe, zatímco obyčejní Evropané řeší úplně jiné starosti.
(Kovář, prvnizpravy.cz, repro: cbs)
Zdroje: 1. The European Conservative – Europe’s Order of the Golden Farce; 2. European Parliament; 3. Britannica – Legion of Honour; 4. Bundesregierung – Energiewende
