Jak už to u "vrchnosti" chodí, konšelé těžce podcenili situaci a odhodlání davu. K „pouliční lůze" se chovali neústupně, arogantně odmítli její požadavek a výsledek se vzápětí dostavil. Začali plynule vylétávat okny radnice, aniž by se zdržovali jejich otvíráním. Na dlažbě tehdy skončilo celkem deset lidí a ty, kteří se nezabili pádem, dorazil rozzuřený dav, připomíná na facebooku Jaroslav Štefec. 

Jak praví historie, první pražská defenestrace se stala symbolem rozkolu mezi stoupenci církve husitské a tehdejší světskou mocí. Zároveň je považována za přímý počátek husitské revoluce, která v následujících letech zásadně proměnila (nejen) české země. Dnešní média však tuto pro budoucí vývoj v českých zemí velmi zásadní událost prakticky nezmiňovala. Bez ohledu na fakt, že velký český filosof, vynálezce, hudebník a inspirátor Jára da Cimrman o ní ve své knize „Die Fensterpolitik"napsal, že byla nejúspěšnější defenestrací v českých dějinách. 

Zdá se to možná nepochopitelné, ale po dnešním kličkování rozkopanou Prahou mám pro tuto mediální zdrženlivost pochopení. Rozzuřený dav je totiž rozzuřeným davem bez ohledu na století. A představa pirátských radních pro dopravu, že se k pražské radnici blíží dav rozzuřených motoristů v čele s Filipem Turkem, inspirovaný totuto historickou událostí, určitě není nic příjemného. Takže raději mediální mlha. 

Historie má jednu nepříjemnou vlastnost. Ráda se opakuje. 

Ono těch defenestrací už totiž bylo povícero. Obvykle se vzpomínají ještě dvě, roku 1483 a roku 1618. Jak praví lidové přísloví, „opakování jest matkou moudrosti", a článek 23 Listiny základních práv a svobod dává občanům ČR právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod (tedy včetně svobody pohybu vlastním automobilem), jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny. Což viditelně jsou. Tak proč si to nezopakovat?