Státní fondy žijí z rozpočtu. Jejich smysl zpochybňuje NKÚ

politika

Státní fondy získaly z rozpočtu 177,6 miliardy korun, vlastní příjmy měly jen 44,2 miliardy. Nejvyšší kontrolní úřad varuje před ztrátou jejich původního smyslu.

Státní fondy žijí z rozpočtu. Jejich smysl zpochybňuje NKÚ
Miloslav Kala, šéf NKÚ
19.listopad 2026 - 06:01

Český stát vytvořil soustavu samostatných fondů, které měly zajistit stabilní financování důležitých veřejných investic. Výsledek však stále méně odpovídá původní představě. Podle Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) získaly státní fondy v roce 2025 ze státního rozpočtu 177,6 miliardy korun, zatímco jejich vlastní příjmy dosáhly pouze 44,2 miliardy. Státní transfery tak byly čtyřikrát vyšší než prostředky, které fondy získaly vlastní činností a zákonem určenými příjmy. 

NKÚ upozorňuje, že vysoká závislost na státním rozpočtu omezuje schopnost fondů dlouhodobě plánovat a financovat projekty. Zpochybňuje tím jeden z hlavních důvodů jejich existence. Pokud totiž stát musí každoročně rozhodovat, kolik peněz fondům přidělí, vyvstává otázka, zda jejich oddělené hospodaření přináší odpovídající výhody. Ještě závažnější je, že na tento problém kontroloři upozorňují již od roku 2012, aniž by vlády přistoupily k zásadnímu přehodnocení celého systému.

Státní fondy měly soustřeďovat prostředky na dlouhodobé priority a zajistit jejich financování nezávisleji na každoročním vyjednávání o ministerských rozpočtech. Prostřednictvím fondů stát podporuje dopravní infrastrukturu, životní prostředí, zemědělství, bydlení, kulturu či audiovizi. Podle údajů NKÚ dosáhly jejich celkové příjmy v roce 2025 částky 266,3 miliardy korun. Z toho 177,6 miliardy představovaly transfery ze státního rozpočtu, 44,2 miliardy vlastní příjmy a zbývajících 44,5 miliardy ostatní transfery. Samotné převody ze státního rozpočtu tak tvořily přibližně dvě třetiny všech příjmů.

To ještě neznamená, že fondy hospodaří automaticky nehospodárně. Mohou zajišťovat odbornou správu investic i evropských prostředků. Problém však nastává, pokud nemají dostatečně stabilní zdroje a jejich samostatná administrativa nepřináší prokazatelnou výhodu oproti přímému financování ministerstvy. NKÚ přitom upozorňuje také na náklady jejich provozu. V roce 2024 dosáhly u šesti státních fondů 3,2 miliardy korun. Jejich hospodaření tehdy skončilo souhrnným deficitem 19 miliard, z velké části pokrytým dluhovým financováním. V roce 2025 se výsledek zlepšil a fondy jako celek vykázaly přebytek přibližně 7,3 miliardy korun. Nelze tedy tvrdit, že všechny fondy trvale hospodaří se schodkem.


Podstatou kritiky není samotná existence těchto institucí, ale jejich skutečný přínos. Pokud fond závisí na každoročním přídělu peněz, musí stát přesvědčivě vysvětlit, proč je výhodnější financovat příslušnou oblast prostřednictvím samostatné organizace. NKÚ už v roce 2012 doporučoval posoudit účelnost fondů a podle výsledků zvážit jejich sloučení či zrušení. Ani po čtrnácti letech však neexistuje systémová změna, která by tuto otázku přesvědčivě vyřešila. Stát tak udržuje instituce, jejichž přidanou hodnotu sám nedokáže dostatečně doložit.

Doprava žádá 129 miliard, zemědělci čekají na dotace

Nejvýraznějším příkladem závislosti na státním rozpočtu je Státní fond dopravní infrastruktury. Vládní návrh pro rok 2027 počítá s výdaji 183,1 miliardy korun. Na investice má směřovat 127 miliard. Ředitelství silnic a dálnic má podle návrhu získat 87 miliard a Správa železnic 77,6 miliardy korun. Zásadní je struktura financování. Fond očekává z vlastních daňových a poplatkových zdrojů 38,4 miliardy korun. Mýtné má přinést 20,6 miliardy, dálniční známky 8,9 miliardy a podíl na spotřební dani z minerálních olejů dalších 8,9 miliardy.

Vedle těchto příjmů však návrh počítá s dotací ze státního rozpočtu na krytí finančních potřeb fondu ve výši 129 miliard korun. Proti roku 2026 jde o navýšení téměř o 20 miliard. Zbylé financování zahrnuje také evropské a další zdroje. Samostatný dopravní fond tak není schopen financovat plánovaný rozsah investic z vlastních příjmů. Rozhodující část prostředků musí zajistit vláda. Navíc ani střednědobý výhled neposkytuje jistotu, že budou peníze na všechny připravované stavby v dalších letech skutečně dostupné.

Ministerstvo dopravy může namítat, že samostatný fond umožňuje odbornější správu a dlouhodobější plánování infrastruktury. To je legitimní argument. Jenže stabilita financování, která měla být jednou z jeho hlavních výhod, zůstává nedostatečná. Podobný problém se projevuje u Státního zemědělského intervenčního fondu. Vláda 10. listopadu schválila návrh jeho rozpočtu na rok 2027 s příjmy přibližně 47,4 miliardy korun. Z toho má 18,9 miliardy pocházet z národních prostředků a 28,3 miliardy z rozpočtu Evropské unie. Fond přitom zajišťuje administraci rozsáhlého systému zemědělských podpor, jehož fungování musí odpovídat evropským pravidlům.


Praktické dopady závislosti na rozpočtu ukázalo oznámení fondu ze 16. listopadu. SZIF musel odložit zahájení výplat podpor zemědělcům hospodařícím v oblastech s přírodními omezeními na leden 2027. Důvodem bylo nezajištěné spolufinancování. Fond uvedl, že administrativně je na výplaty připraven, ale bez potřebných peněz nemůže vydávat rozhodnutí ani podpory vyplácet. Nejde tedy pouze o účetní problém. Nestabilní financování může mít přímé důsledky pro podnikatele, zemědělce a další příjemce veřejných prostředků. Samostatná instituce může mít připravené projekty i dokončené kontroly, ale bez rozpočtového krytí zůstává její činnost fakticky zablokována. Takové situace by měly vládu přimět k otázce, zda má současný systém správně rozdělenou finanční a rozhodovací odpovědnost.

Vlády mění rozpočty, skutečnou reformu ale odkládají

Prezident NKÚ Miloslav Kala v podcastu Insider upozornil, že českému státu nechybějí pouze peníze. Postrádá především schopnost určit priority, vyhodnocovat skutečné výsledky investic a důsledně řídit dlouhodobé projekty. Státní fondy představují jeden z příkladů tohoto problému. Peníze se převádějí mezi institucemi, schvalují se rozsáhlé investiční plány a vytvářejí nové dotační programy. Přitom není vždy dostatečně prokázáno, zda samostatná struktura přináší lepší výsledky, nižší náklady nebo vyšší kvalitu služeb.

Důležité je také rozlišovat skutečné výdaje od účetních převodů. Peníze převedené ze státního rozpočtu do fondu nejsou automaticky dalším výdajem veřejných financí. Při konsolidovaném pohledu se vnitřní převody vylučují, aby nebyly započítány dvakrát. Problém tedy nespočívá v samotném přesunu miliard, ale v tom, zda je takové uspořádání hospodárné, přehledné a umožňuje odpovědně řídit budoucí závazky. Stejně tak nelze předpokládat, že zrušení fondu automaticky přinese úsporu v rozsahu jeho rozpočtu. Dopravní stavby, zemědělské podpory ani další zákonné závazky by nezmizely. Stát by je musel financovat a spravovat jiným způsobem. Skutečnou úsporu by mohlo přinést odstranění duplicit, snížení administrativních nákladů nebo efektivnější řízení projektů.


Vláda by proto měla provést důsledné ekonomické a organizační vyhodnocení jednotlivých fondů. Musí zjistit, které instituce poskytují nezastupitelné odborné služby, kde lze činnosti sloučit a kde by bylo výhodnější převést financování přímo na ministerstva. Součástí hodnocení mají být skutečné provozní náklady, schopnost dodržovat harmonogramy, dostupnost prostředků a výsledky podporovaných projektů. Stejně důležité je zveřejňovat dlouhodobé finanční závazky, úvěry a budoucí náklady investic. Samostatné hospodaření fondu nesmí vytvářet dojem, že jeho dluhy nebo budoucí platební povinnosti veřejné finance nezatěžují.

Odpovědnost za současný stav nesou vlády napříč několika volebními obdobími. Současný kabinet Andreje Babiše však rozhoduje o podobě rozpočtů na další roky a má možnost začít dlouhodobě odkládanou změnu. Pokud hovoří o efektivnějším státě a rozpočtové odpovědnosti, státní fondy představují jednu z oblastí, kde lze skutečnou ochotu k reformám ověřit. Největším problémem státních fondů není samotná závislost na státním rozpočtu. Je jím skutečnost, že stát ani po čtrnácti letech kritiky nedokázal přesvědčivě vyhodnotit, zda jejich současná podoba odpovídá tomu, co veřejné finance potřebují.

V době rostoucího zadlužování už nestačí přesouvat peníze mezi rozpočty a vytvářet dojem, že samostatné fondy automaticky zajišťují stabilní investiční politiku. Vláda musí rozhodnout, které instituce jsou skutečně potřebné, jaký mají přínos a kolik stojí jejich fungování. Bez takového rozhodnutí zůstane volání po úsporách jen dalším politickým slibem.

(Kovář, prvnizpravy.cz, repro: nkú)


Zdroje: 1. Poslanecká sněmovna – Návrh rozpočtu SFDI na rok 2027, tisk 316⁠; 2. NKÚ – Stanovisko ke státnímu závěrečnému účtu za rok 2025⁠; 3. Ministerstvo financí – Vládní finanční statistika za rok 2025⁠; 4. NKÚ – Hospodaření ČR za rok 2024 a kritika státních fondů⁠; 5. SZIF – Odložení výplat podpor ANC na leden 2027


Anketa

Obáváte se, že Rusko v nejbližších měsících podnikne agresivní akci proti některé ze zemí NATO?

Ano 28%
transparent.gif transparent.gif
Ne 47%
transparent.gif transparent.gif
Nevím 25%
transparent.gif transparent.gif