Puma o hmotnosti 250 kilogramů tak zůstane na místě do 27. srpna. „Nyní zasedá krizový štáb, který bude rozhodovat o dalším postupu," dodala policie.
Tolik média ke složitému odstraňování pozůstatků hrůz poslední světové války v Litvínově. Ale jak bychom si vlastně stáli jako občané v případě, že by na naše území dolehla válka nová, vedená úplně jinými prostředky? Co na to například Jana Černochová, hrající si momentálně na ministryni obrany ČR? Vesele nakupuje americké taktické nosiče jaderných zbraní F-35, ujišťuje nás, občánky, že je nutně potřebujeme a tvrdí, že dokonce i jaderná válka je brnkačka a vůbec se nás nedotkne. Tedy pokud se povede na Ukrajině. Řekla jí to přece sama šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová, takto velká příznivkyně výše zmíněné země, píše Jaroslav Štefec na facebooku.
„Neviditelný premiér“ Fiala a náčelník generálního štábu objektivně neexistující české armády, generál Řehka, nás zase v médiích přesvědčují, že už dokonce ve válce jsme. A každému, kdo tomu odmítá věřit, nadává Otakar Foltýn, jejich tzv. „pověřenec pro strategickou komunikaci“, příslušník prezidentské Vojenské kanceláře a velký kamarád Petra Pavla, veřejně a otevřeně do „sviní“, aniž by to sebeméně zaujalo orgány činné v trestním řízení.
Představte si nyní čistě teoretickou situaci, že by se ČR, s těmito lidmi v politickém a vojenském vedení, dostala do skutečné války s RF a jejími spojenci. Na cíle, ležící na našem území by začaly dopadat desítky raketových hlavic a dálkově naváděných pum, daleko účinnějších než údajně původně britský pozůstatek WWII v Litvínově. Nebo by dokonce došlo k jaderným úderům na několik významných cílů včetně Prahy, o nichž (naštěstí už jen) bývalá šéfová ministerstva pro vědu Langšádlová před několika lety sdělila p.t. veřejnosti, že ve válce s Ruskem jsou nezbytné a potřebné.
Myslíte, že by si tito lidé, kteří by se měli starat o naši bezpečnost, dokázali poradit se skutečnou válkou? Že by to zvládly jimi ovládané složky krizového řízení a IZS, od státní po obecní úroveň, zdevastované čtyřiatřiceti lety zanedbávání, permanentních reorganizací, „zlepšování“, „přerozdělování“, „odklánění“ a korupce? Když si viditelně nedokáží poradit ani se starou pumou z WWII, sice možná „specifickou“ a potenciálně nebezpečnou, ale přece jen jednou jedinou?
Tato situace rozhodně nevzbuzuje příliš důvěry v jejich schopnosti. Zvláště když kromě politických proklamací a otevřených lží nevidíme ani minimální reálné kroky ke zvýšení schopnosti státu chránit nás, občany, před dopady nejen toho, co jako by se politická a vojenská věrchuška snažila svými válečnickými kecy za každou cenu přivolat, ale ani před dalšími reálnými hrozbami, jimiž jsou například neřízená imigrace, nebo reálně existující oteplování naší planety.
Měli bychom našim politikům tvrdě připomenout, že nejsou všemocnými pány nad životem a smrtí nás, kteří tady s nimi musíme žít. Dát jim jasně najevo, že neřídí nejen naše životy, ale ani stát, kraje nebo obce. Že jsou jen námi placenými dohlížiteli na správou věcí veřejných, ne manažery, leadery, nebo koloniálními správci s neomezenou pravomocí. Nemají na to obvykle ani kvalifikaci, ani schopnosti (čest výjimkám). Že mají jediný úkol. Postarat se, aby státní správa a samosprávy v jejich odpovědnosti nezvlčily, fungovaly koordinovaně a aby veřejné finance byly utráceny ve prospěch české (!) veřejnosti, ne amerických zbrojovek, nebo ze zahraničí řízených neziskovek. A také o to, aby výkonné složky IZS byly dobře vybaveny a vycvičeny.
Vím, že naprostá většina lidí, kteří v IZS a dalších krizových složkách pracují, bere svou práci velmi vážně a ve svých oborech jsou skutečnými profesionály. Ale vím také, jak devastujícím způsobem se do jejich schopností koordinovaně reagovat na skutečné katastrofy a poskytovat účinnou pomoc občanům v případě dlouhodobých krizí charakteru války, nebo třeba „jen“ vícedenního blackoutu, promítla „(ne)bezpečnostní politika“, provozovaná zde napříč politickým spektrem během uplynulých 34 let. A to je třeba změnit.
Skutečnou hrozbu pro náš život a naši budoucnost proto nemusíme pracně hledat mimo naše hranice. Máme ji totiž přímo před nosem.
(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)
