Na poli je škoda vidět poměrně rychle. Rostlina nedoroste, klas je menší, louka dá méně sena a zemědělec na konci sezony spočítá výnos. V lese funguje čas jinak. Strom může letošní sucho přežít a jeho skutečné následky se projeví až příští rok nebo ještě později. Právě proto může být současná situace v českých lesích vážnější, než naznačuje pohled na stále zelenou krajinu.
Nejnovější údaje Českého hydrometeorologického ústavu ukazují, že nejde pouze o několik suchých letních týdnů. Od začátku letošního roku do 10. srpna spadlo na území České republiky v průměru 289 milimetrů srážek, tedy jen 66 procent normálu let 1991–2020. Ve srovnání s dlouhodobým normálem chybí přibližně 146 milimetrů, tedy 146 litrů vody na každý metr čtvereční.
Za období od 1. ledna do 10. srpna je to nejnižší srážkový úhrn od roku 1961 a téměř stejná hodnota jako v mimořádně suchém roce 2015. Problém navíc začal už před létem. Zima 2025/2026 byla devátá nejsušší od roku 1961 a letošní jaro bylo vůbec nejsušší (během tří měsíců spadlo pouze 89 milimetrů srážek).
Situace už není pouze meteorologickým problémem. Více než dvě třetiny sledovaných profilů vodních toků jsou pod limitem sucha, ve 164 profilech dosáhly průtoky historických minim a 70 procent sledovaných podzemních vod vykazuje silné nebo mimořádné sucho.
Les může být zelený a přesto už oslabený
První vážné varování přišlo letos velmi brzy. Monitoring projektu InterSucho a sítě Dendronetwork ukazoval už v dubnu, že 54 procent sledovaných lesů bylo ve vysokém vodním stresu a dalších pět procent v extrémně vysokém stresu. Bez stresu byla pouze desetina sledovaných porostů. Odborníci už tehdy upozorňovali, že nedostatek vláhy zvyšuje náchylnost stromů ke škůdcům a chorobám a komplikuje také obnovu lesa.
To ještě neznamená, že 59 procent českých lesů odumírá. Vodní stres je varovným ukazatelem, nikoli údajem o podílu mrtvých stromů. Jeho význam spočívá v něčem jiném. Při nedostatku vody strom omezuje růst a postupně ztrácí část schopnosti reagovat na další stresové faktory. Pokud se nepříznivé podmínky opakují, jeho odolnost dále klesá.
Česko tento mechanismus už jednou velmi draze poznalo. Dlouhotrvající nedostatek srážek patřil mezi faktory, které oslabily smrkové porosty před rozsáhlou kůrovcovou kalamitou minulého desetiletí. Oslabené stromy se nedokázaly účinně bránit napadení a kombinace sucha, vysokých teplot a přemnoženého kůrovce následně proměnila rozsáhlé oblasti českých lesů.
Dnešní situace však není totožná. Kůrovcová kalamita byla v posledních letech výrazně utlumena, lesníci mají jiné zkušenosti a postupně se mění i druhová skladba nových porostů. Proto by bylo předčasné tvrdit, že Česko stojí před novou kůrovcovou kalamitou rozměrů let 2018 až 2020. Rizikový mechanismus se ale znovu objevuje: dlouhodobý nedostatek vody oslabuje stromy a oslabený strom je zranitelnější.
Zvláštní problém představují mladé porosty vysázené na rozsáhlých plochách po předchozí kalamitě. InterSucho už na jaře upozorňovalo, že nedostatek vláhy snižuje ujímavost sazenic, zvyšuje jejich mortalitu a může vést k nutnosti opakovaných výsadeb. Otázkou proto není jen to, kolik starších stromů letošní sucho poškodí. Stejně důležité bude, kolik nově založených lesů dokáže takové podmínky dlouhodobě přežít.
Na polích se škody počítají už letos
V zemědělství jsou následky rychlejší a lépe měřitelné. Už na konci června hlásilo projektu InterSucho 210 zpravodajů ze 70 okresů očekávané dopady sucha na výnosy hlavních plodin. Ve 25 okresech se očekávaly ztráty mezi 10 a 30 procenty, v 18 okresech mezi 30 a 40 procenty a ve dvanácti okresech přesahovaly očekávané ztráty 40 procent.
Nešlo o konečnou statistiku sklizně, ale o průběžná hlášení lidí přímo z terénu. Srpnové informace už ukazují problém ještě názorněji. Podle údajů zveřejněných projektem InterSucho má být letošní úroda obilovin nejslabší za posledních 14 let a u řepky dokonce nejnižší za 21 let. Pokles se očekává také u kukuřice a cukrové řepy.
Důležitý je ale ještě jeden méně viditelný dopad. Sucho snižuje produkci travní hmoty a pícnin. To může znamenat nedostatek sena a siláže a přenést problém z rostlinné výroby také do chovu hospodářských zvířat. Zemědělec pak neřeší jen letošní sklizeň, ale také zásoby krmiva na zimu a případné náklady na jeho nákup.
Mezi polem a lesem však existuje zásadní rozdíl. Pole lze příští rok znovu osít. Les, který ztratí deset nebo dvacet let růstu, nelze obnovit během jedné vegetační sezony.
Největší nebezpečí může přijít až po suchu
České lesy jsou dnes v jiné situaci než před deseti lety. Předchozí kalamita urychlila změnu druhové skladby, přibývá listnatých dřevin a vznikají pestřejší porosty. To může jejich odolnost zvýšit. Ani smíšený les však není proti dlouhodobému nedostatku vody imunní.
Pokud budou po sobě následovat další suché vegetační sezony, nebude se měnit pouze zdravotní stav současných porostů. Postupně se může měnit i odpověď na otázku, které dřeviny lze na jednotlivých stanovištích úspěšně pěstovat dalších padesát nebo sto let.
K suchu se navíc přidává riziko požárů. Lesy České republiky na konci července upozornily, že vysušenou trávu a jehličí může za současných podmínek zapálit nejen přímý plamen, ale dokonce teplo sálající z turistického vařiče. Jen ve státních lesích letos požáry do konce července poškodily přibližně 50 hektarů porostů.
Současná situace tak není pouze problémem letošní úrody. Les zadržuje vodu, chrání půdu před erozí, ochlazuje krajinu a ovlivňuje místní vodní režim. Jeho dlouhodobé oslabování proto může zpětně zvyšovat zranitelnost krajiny při dalších obdobích sucha.
A několik vydatných bouřek tento problém samo nevyřeší. Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) upozorňuje, že případné srážky v následujících dnech budou pravděpodobně často lokální a bez zásadního dopadu na celkový stav vodních zdrojů. Větší význam než jeden deštivý týden bude mít dlouhodobá bilance srážek a doplňování půdní i podzemní vody.
Skutečný účet za sucho roku 2026 proto ještě neznáme. Zemědělci jeho část uvidí už při letošní sklizni. U lesů se může projevit až v následujících letech – vyšším úhynem stromů, horším přežíváním nových výsadeb, tlakem škůdců, větším rizikem požárů a rostoucími náklady na obnovu.
Zkušenost z předchozí kůrovcové kalamity přitom nabízí jedno důležité varování. Kritická situace v lese nezačíná ve chvíli, kdy jsou celé svahy hnědé. Začíná mnohem dříve, když ještě zelené stromy dlouhodobě ztrácejí vodu a spolu s ní schopnost odolávat tomu, co přijde potom.
(Fojtík, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. ČHMÚ – Sucho v krajině se prohlubuje, výstraha na hydrologické sucho trvá; 2. InterSucho – Sucho se v Česku podepisuje i na lesích; 3. InterSucho – Aktuální stav a dopady sucha na zemědělství; 4. Lesy České republiky – tiskové zprávy a aktuální informace
