Petr Pavel se během zpravodajské přípravy učil navazovat kontakty, získávat od lidí citlivé informace, psychologicky manévrovat a dostávat protivníka pod tlak. Tvrdí to jeho někdejší spolužák Pavel Beneš, který se současným prezidentem absolvoval před listopadem 1989 zpravodajský kurz československé armády. V rozhovoru s Janou Bobošíkovou popisuje nejen to, jak příprava budoucích zpravodajců probíhala, ale některé tehdejší postupy vztahuje také k dnešnímu jednání prezidenta. Petru Pavlovi vzkazuje, aby „přestal hrát své hry“ a otevřeně řekl, co skutečně chce.
Jana Bobošíková připravila ve svém pořadu Aby bylo jasno sérii věnovanou minulosti Petra Pavla. Jedním z jejích hlavních respondentů je právě Beneš, který s Pavlem zahájil zpravodajskou přípravu ještě za komunistického režimu. Absolventi byli připravováni pro působení v zahraničí, mimo jiné pod diplomatickým krytím na československých ambasádách. Beneš se proti pozdějšímu popisu studia jako přípravy na diplomatickou dráhu dlouhodobě vymezuje a už během prezidentské kampaně v roce 2022 veřejně tvrdil, že charakter kurzu byl jednoznačně zpravodajský.
V rozhovoru popisuje, že příprava byla rozsáhlá a praktická. Součástí byla operativní cvičení v pražských ulicích, sledování, komunikace i navazování kontaktů s předem neznámými lidmi. Nešlo přitom pouze o schopnost někoho oslovit. Úkolem bylo postupně vytvořit vztah, v němž je druhý člověk ochoten sdělovat informace, které běžně cizím lidem neříká. „Měli jsme za úkol navázat kontakt tak, aby ten člověk byl schopen nám v budoucnosti něco říct ze svého intimního života, rozumíte, takové ty věci, které se neříkají běžně,“ vysvětlil Beneš, bývalý voják z povolání a spolufrekventant Petra Pavla ze zpravodajského kurzu z dob studené války.
Příprava se podle něj věnovala také psychologii, vytipování vhodného člověka a způsobům, jak jej postupně získat ke spolupráci. Nešlo tedy pouze o technickou stránku zpravodajské práce, ale také o schopnost odhadnout druhého člověka, jeho motivace a slabá místa a podle toho volit způsob jednání. Bobošíková v pořadu otevřela otázku, zda dovednosti získané během této přípravy může Petr Pavel využívat i o desítky let později, tentokrát v politice. Beneš tuto souvislost připouští a některé současné kroky prezidenta interpretuje právě prostřednictvím toho, co se oba během studia učili.
Beneš odmítá verzi o škole pro diplomaty
Beneš výslovně odmítá tvrzení, že šlo jednoduše o přípravu budoucích diplomatů. Diplomatická škola podle něj představovala jiný typ vzdělání, zatímco jejich příprava směřovala ke zpravodajské práci. Základní principy této činnosti se podle něj příliš neliší podle toho, zda člověk působí na Západě, nebo na Východě: cílem je získat informace, vytvořit kontakt, vyhodnotit člověka a přesvědčit jej ke spolupráci.
O charakteru Pavlovy tehdejší přípravy se vedl spor už před prezidentskými volbami v roce 2023. Sám Pavel své členství v KSČ ani působení ve strukturách vojenského zpravodajství dnes ve svém oficiálním životopise nepopírá. Uvádí, že byl členem KSČ v letech 1985 až 1989 a v roce 1988 se stal členem Zpravodajské správy Generálního štábu. Debatu ovšem dlouhodobě provází spor o to, jak přesně jeho tehdejší přípravu pojmenovat a co všechno měla zahrnovat. Beneš už v roce 2022 veřejně vystoupil proti Pavlově tehdejší interpretaci a trval na tom, že byli připravováni jako rozvědčíci. Stejnou verzi zopakoval i nyní.
Beneš se v rozhovoru vrátil také ke kádrovým problémům, s nimiž se měl Pavel během vojenské kariéry potýkat. Tvrdí, že důležitou úlohu při jejich překonání sehrál otec současného prezidenta, který se sám pohyboval ve vojenském prostředí. „Bez výrazného vlivu jeho otce, který se v prostředí vojenského zpravodajství pohyboval, by k takovému rychlému zvrácení kádrového posudku nikdy nedošlo,“ uvedl Beneš.
Je to jedna z linií, k nimž se bývalý Pavlův spolužák vrací opakovaně. Už během prezidentské kampaně vystupoval veřejně s vlastní verzí společných let ve zpravodajském kurzu a zpochybňoval způsob, jakým Pavel tuto část své minulosti vysvětloval. Pavlova minulost byla významným tématem už před prezidentskými volbami. Na veřejnost se v listopadu 2022 dostal například jeho životopis z roku 1987, v němž popisoval své tehdejší postoje k Sovětskému svazu, okupaci Československa i důvody vstupu do KSČ. Dokument tehdy média zveřejnila v doslovném přepisu.
Podrobný oficiální životopis spojený s prezidentským úřadem Pavel zveřejnil až při nástupu na Pražský hrad. Inaugurace a převzetí prezidentského úřadu připadly na 9. března 2023. Dnes Hrad v životopise otevřeně uvádí jak jeho členství v KSČ, tak vstup do Zpravodajské správy Generálního štábu v roce 1988.
Petr Kolář je hlavní mozkový trust
Rozhovor se od minulosti přesunul k současnému fungování Pražského hradu a lidem, kteří podle Beneše ovlivňují prezidentovo rozhodování. Výraznou pozornost věnoval bývalému diplomatovi a dlouholetému Pavlovu spolupracovníkovi Petru Kolářovi. „Petr Kolář je ten hlavní mozkový trust a stratég celého toho projektu, který Petra Pavla přivedl až do prezidentského úřadu,“ prohlásil Beneš.
Podle něj na Kolářově skutečném vlivu nic zásadního nemění ani formální podoba jeho vztahu k prezidentské kanceláři. Kolář po Pavlově nástupu na Hrad působil jako jeden z jeho nejvýraznějších spolupracovníků a později jako externí poradce. „Prohlášení o tom, že už tam oficiálně nepůsobí nebo nemá bezpečnostní prověrku, je jenom formalita pro veřejnost, ten reálný vliv tam zůstává naprosto zásadní,“ tvrdí Beneš.
U současného fungování prezidenta začíná Beneš nejvýrazněji spojovat vlastní zkušenost z někdejšího kurzu s tím, jak dnes Petra Pavla hodnotí. Bobošíková se ho zeptala, zda je během zpravodajské přípravy učili také postupům pro situace, kdy se člověk ocitne v prostředí, nad nímž nemá přímou mocenskou kontrolu. „Musíte opatrně psychologicky manévrovat, abyste se dokázala otočit. Takže tomu se říká legendování,“ odpověděl Beneš.
Podle jeho popisu se budoucí zpravodajci učili pracovat i s tlakem na druhou stranu. Nemuselo jít o otevřenou výhrůžku. Protivníka bylo možné dostat například pod časový nebo psychologický tlak, omezit jeho prostor k rozhodování a vytvořit situaci, v níž nakonec přijme řešení výhodné pro druhou stranu. Beneš tvrdí, že součástí podobného postupu je také vytvoření správného obrazu celé situace: „Abych já byl ten dobrý a ty ostatní, ty špatný.“
Jeho výklad je osobním hodnocením současného prezidenta člověkem, který s ním před více než třiceti lety absolvoval část vojenské přípravy. Beneš ovšem nepopisuje tyto techniky abstraktně. Tvrdí, že je sám znal ze stejného prostředí a stejného kurzu, kterým prošel i Petr Pavel.
Macinkovy SMS? „To se prostě nedělá“
Tímto pohledem se Beneš dívá také na jednu z nejvýraznějších letošních roztržek mezi Pražským hradem a vládou – zveřejnění soukromých zpráv ministra zahraničí Petra Macinky prezidentovu poradci Petru Kolářovi. Macinka v nich mimo jiné psal, že stojí před „nevratným rozhodnutím“, jak dál postupovat vůči prezidentovi. Uvedl také, že Pavel může mít „klid“, pokud se čestný prezident Motoristů Filip Turek stane ministrem životního prostředí, zatímco v opačném případě je připraven „spálit mosty“ způsobem, který podle něj vstoupí do učebnic politologie. Prezident zprávy zveřejnil a oznámil, že je předá policii, protože v nich vidí možný pokus o vydírání.
Beneš celou situaci posuzuje jinak. Z hlediska pravidel, která podle něj platila při jejich někdejší zpravodajské přípravě, bylo zveřejnění soukromé komunikace nepředstavitelné. „To by skončil velmi špatně. Minimálně by šel do vězení na dlouhou dobu. To se prostě nedělá. To jsou takový tabu, že jo,“ řekl Beneš.
Kauza má dnes už i svůj právní konec. Národní centrála proti organizovanému zločinu prověřování Macinkových zpráv odložila a od 2. června je rozhodnutí pravomocné. Policie tedy v případu neshledala důvod k dalšímu trestnímu řízení. Pražský hrad rozhodnutí respektoval a proti odložení nepodal stížnost. Benešův pohled míří jinam než policejní posouzení, zda obsah SMS naplnil znaky trestného činu. Zajímá ho samotné nakládání se soukromou komunikací a porovnává je s pravidly, která podle něj platila při jejich výcviku. Zveřejnění zpráv proto používá jako jeden z příkladů při hodnocení prezidentova dnešního jednání.
Když Pavel něco čte - neví, co čte
Ještě osobnější byl Beneš ve chvíli, kdy začal hodnotit způsob, jakým Petr Pavel veřejně vystupuje. V ukázce z rozhovoru prohlásil, že když prezident něco čte, „tak on tomu nerozumí“. „On, když něco čte, tak vlastně neví, co čte,“ zdůraznil Beneš.
Je to jeden z jeho nejtvrdších soudů o někdejším spolužákovi a zároveň výrok, který se už netýká historie zpravodajského kurzu, ale Benešova hodnocení současného prezidenta. Do stejné roviny patří i jeho závěrečný vzkaz, že by Petr Pavel měl přestat používat psychologické hry a jednoduše říct, čeho chce dosáhnout. Podle Beneše je přímé pojmenování vlastního cíle lepší než vytváření situací, v nichž se druhá strana dostává pod tlak a musí postupně reagovat na podmínky, které jí někdo jiný nastavuje. Prezident by podle něj měl „přestat hrát své hry“ a otevřeně sdělit, co chce, bez ohledu na očekávání svého okolí.
Spor o Několik vět
Pavel Beneš na sebe upozornil už v roce 2022, kdy Petr Pavel oznámil kandidaturu na prezidenta. Tehdy veřejně promluvil o společném zpravodajském kurzu a tvrdil, že Pavlovy politické ambice byly patrné už v roce 1989, tedy ještě před listopadovým pádem komunistického režimu. Zpravodajský kurz podle Beneše začali v roce 1988 a měl trvat tři roky. Jedním z okamžiků, které mu podle jeho tehdejší výpovědi utkvěly v paměti, byla reakce na petici Několik vět z léta 1989. Beneš tvrdí, že Pavel jako předseda základní organizace KSČ prosazoval její odmítnutí.
„Jeho ambice se začaly naplňovat na konci letního semestru, kdy bylo nutné přijmout nesouhlasné stanovisko k článku ze dne 29. 6. 1989 ‚Několik vět‘. Jeho role byla velmi silně a důrazně prezentovat, jak on jako předseda a jeho ZO odsuzují tento článek. Zorganizoval mimořádnou schůzi a posbíral souhlasné podpisy,“ popsal Beneš.
Podle jeho vzpomínky mezi oběma muži tehdy vznikl spor. Beneš se měl ptát, co je na textu Několika vět špatného, zatímco Pavel podle něj podobnou diskusi odmítal. „Při jakémkoliv projevu, byť mnou položeném dotazu, v čem je to špatné, odpovídal ve stylu, jestli nevím, proč jsem právě na takovémto kurzu, a takovéto dotazy jsou nepřijatelné. Jeho praktiky vždy vycházely z rozhodování na stupni četa nebo rota, tedy bez diskuse a bez kompromisu,“ vzpomínal Beneš.
Jejich konflikt měl podle něj pokračovat poté, co před spolužáky prohlásil, že Československo a celý socialistický blok prohrály studenou válku. „Osobně jsem se s ním dostal do sporu právě v tomto období, kdy jsem veřejně prohlásil, že ČSSR a socialistický tábor prohrál studenou válku. Za tuto větu jsem pak byl pozván na jednání výboru ZO KSČ a dostal pokárání od Petra Pavla za své chování, které bylo neslučitelné s mým budoucím posláním. První rok studia jsme společně všichni zakončili zkouškou z francouzského jazyka,“ uvedl Beneš už v roce 2022.
Jeho dnešní vystoupení tak navazuje na výpověď, s níž přišel ještě před Pavlovým zvolením prezidentem. Tentokrát ale nezůstává jen u událostí z konce osmdesátých let. Postupy, které podle něj oba poznali během zpravodajské přípravy – navazování kontaktů, psychologické manévrování, legendování nebo vytváření tlaku na druhou stranu –, vztahuje i k tomu, jak svého někdejšího spolužáka sleduje v prezidentském úřadu.
V tom spočívá i hlavní linka druhé části rozhovoru. Beneš se po více než třech desetiletích nedívá na zpravodajský kurz jen jako na uzavřenou kapitolu Pavlovy předlistopadové minulosti. Tvrdí, že některé principy, které se tehdy učili, lze podle něj rozeznat i v prezidentově současném politickém jednání, a Petru Pavlovi proto posílá jednoduchý vzkaz: přestat podle něj hrát psychologické hry a říct veřejně, co skutečně chce.
Druhý díl rozhovoru Jany Bobošíkové s Pavlem Benešem odvysílá kanál Aby bylo jasno v sobotu 15. srpna ve 20 hodin.
(Mareš, prvnizpravy.cz, repro: natonews)
