Bývalý europoslanec a zahraničněpolitický expert Motoristů sobě Jan Zahradil představil na Patriots for Europe Academy v Portugalsku svou představu vývoje Evropské unie do roku 2050. Očekává zásadní proměnu vztahů se Spojenými státy a varuje před další centralizací EU.
„Svět příštích 25 let nebude světem uplynulých 25 let. Nenechme se proto vést starými schématy z přelomu tisíciletí, neboť nikam nevedou,“ uvedl Zahradil. Za jednu z klíčových otázek pro Evropu považuje „nezvratnou proměnu transatlantických vztahů“ oproti podobě, jakou podle něj měly přinejmenším od roku 1989.
První zásadní změnu vidí v geopolitických prioritách Spojených států. „Z geopolitického hlediska ztrácejí USA zájem o Evropu jakožto o globálního hráče a spojence. Stačí se podívat na jejich nové strategie, třeba National Security Strategy. Zaměřují se v nich na udržení dominance na západní polokouli, proto věnují značnou pozornost Kanadě, Grónsku, Mexiku či Latinské Americe, a na snahu odradit Čínu, případně jí zabránit v ovládnutí tichomořského prostoru,“ uvedl.
Do této změny amerických priorit zasazuje také válku na Ukrajině. „Právě proto nechtějí dále plýtvat zdroji na evropskou bezpečnost. Proto se chtějí zbavit problému války na Ukrajině – vnímají ji jako náš problém, nikoli svůj, a v této věci by raději dosáhly dohody s Ruskem,“ tvrdí Zahradil.
Změna amerických priorit podle něj přivede Evropu k určité formě strategické autonomie. Zahradil však varuje před tím, že by se tohoto konceptu mohli chopit zastánci další evropské integrace. „S tím je však spojeno riziko. Této myšlenky by se opět mohli chopit federalisté, kteří by se pod hlavičkou ‚strategické autonomie‘ – a také obrany, bezpečnosti atd. – snažili prosadit další integraci, centralizaci a přesun pravomocí na instituce EU. To nesmíme dopustit,“ říká.
Místo toho požaduje vlastní pojetí strategické autonomie. „Musíme být připraveni předložit vlastní vizi ‚strategické autonomie‘, která nebude založena na eskalaci či konfrontaci, jak ji prosazují politici typu Merze či Macrona, nýbrž na budování nového modus vivendi a nové stability na celém kontinentu, který z geopolitického hlediska nepředstavuje pouze Evropu, nýbrž širší prostor, propojený s Asií. Vidíme, jak se objevují nové politické síly, které to zřejmě chápou,“ uvedl Zahradil.
K prosazení této koncepce podle něj potřebují ideově spřízněné politické proudy větší sílu v evropských institucích. „K dosažení tohoto cíle však především potřebujeme politický výtlak. Národní, suverenistické, tradicionalistické a konzervativní síly jsou příliš roztříštěné a rozdělené. To musíme změnit, abychom mohli v budoucnu vytvořit většinu v institucích EU – v Evropském parlamentu a Evropské komisi – a určovat politickou agendu,“ prohlásil.
Podobný odklon od dosavadních poměrů očekává také v ekonomice. „Pokud jde o ekonomiku, zapomeňme na cokoli, co by se blížilo transatlantické zóně volného obchodu. USA neváhají chránit svůj trh pomocí kvót, cel a dalších nástrojů, pokud to považují za nutné. Nepřestanou s tím bez ohledu na to, kdo je zrovna u moci – jak ‚America First‘, tak ‚MAGA‘ jsou příznačné pro dnešní dobu,“ uvedl.
Podle Zahradila jsou ekonomická globalizace, volný obchod a odstraňování bariér na ústupu. „Paradoxně je to dnes především globální Jih, kdo prosazuje volný obchod. Nikoliv ta ‚nejkapitalističtější‘ země světa, USA. Musíme na to najít vlastní odpověď, nikoli jen kopírovat postup jiných mocností,“ říká.
Evropa by se podle něj měla dokázat chránit, aniž by se uzavřela okolnímu světu. „Na jedné straně musíme být připraveni chránit naše ekonomiky před nekalými praktikami, nátlakem a destabilizací. Na straně druhé se nesmíme izolovat od zbytku světa, protože obchod a vývoz zůstávají hlavními hybnými silami našeho hospodářského růstu a protože energetická bezpečnost do značné míry závisí na zdrojích, které se nacházejí mimo naše území a kontrolu. Namísto ekonomické konfrontace bychom tedy měli spíše identifikovat své hlavní obchodní partnery a trhy a hledat způsob vzájemného soužití,“ vysvětluje Zahradil.
Okrajově zmiňuje také umělou inteligenci, v níž podle něj EU „dramaticky zaostává za USA i Čínou“, což má podle Zahradila závažné důsledky. Téma ale ve svém vystoupení podrobněji nerozváděl.
Celou svou představu Zahradil uzavírá otázkou, jaká by Evropská unie měla být v roce 2050 a jaká podle něj skutečně bude. Jeho odpověď stojí na odmítnutí další federalizace, slábnoucí vazbě na Spojené státy a jiném pojetí evropské role ve světě.
„Neměla by se snažit bojovat ve vyšší váhové kategorii, než do jaké ve skutečnosti patří. Nebude globálním hráčem na úrovni USA či Číny. Bude méně federalistická. Bude méně transatlantická. Měla by být otevřenější vůči ostatním částem světa mimo euroatlantickou civilizaci, zejména Asii. Neměla by usilovat o to stát se konfrontační vojenskou mocností, nýbrž mocností schopnou budovat a udržovat stabilní modus vivendi se svými sousedy a partnery,“ uzavírá bývalý europoslanec Jan Zahradil.
(Mareš, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
