A když zme zminili Drabovu a Havla, s tu první sem sice politycky nikdy nesuhlasil, ale odbornica to byla a enem diky ni mame Temelin., píše na facebooku bloger Ladislav Větvička.
A Havel – ten se dneska jevi jako škudce Česko-Slovenska, nasledujici vzpominka to zase oživuje, jak škodil:
Drábová do čela úřadu zajišťujícího dozor nad jadernými elektrárnami nastoupila o rok dříve, a to z rozhodnutí Zemanovy vlády. Naskočila do rozjetého vlaku, který mohl každou chvíli vykolejit. Proti spuštění prvního bloku se tehdy bouřlivě stavěla Vídeň hrozící zablokováním české cesty do EU, stovky ekologických aktivistů bivakujících ve stínu elektrárny, americký právník Edward Fagan i část tuzemských médií.
Popel na hlavu si sypal i tehdejší prezident Václav Havel. „Já jestli si něco vyčítám jako svoji největší chybu, co jsem za deset let prezidentství udělal, tak to bylo, že jsem nevystoupil velmi ostře v roce 1990 proti stavbě Temelína,“ mudroval a hořce vzpomínal na den, kdy Čalfova vláda rozhodla o zmenšení projektu ze čtyř bloků na dva. „Kdybych já začal křičet a řvát, že tam nemá být žádný, tak možná jsem tehdy měl takový vliv, že by se to bývalo stalo.“
Zemanova vláda však necouvla, předraženou elektrárnu byla pevně rozhodnutá spustit – ostatně se v tom mohla opřít i o širokou podporu české veřejnosti. Drábová osudný den mohla oznámit, že jaderní inspektoři v Temelíně neshledali žádné nedostatky a dala pokyn k aktivaci paliva.
(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)
