Diskusní pořad Partie Terezie Tománkové na CNN Prima NEWS přinesl vyhrocený střet o zahraniční politiku, bezpečnost i roli armády ve veřejném prostoru. Ministr zahraničních věcí Petr Macinka se ve studiu střetl s europoslancem ODS Alexandrem Vondrou a debata se rychle přenesla také na sociální sítě, kde vyvolala desítky reakcí politiků, komentátorů i veřejnosti. Ostré výroky o armádě, bezpečnostních složkách a údajném „kultu lampasáků“ následně rozvířily další polemiku o tom, zda dnes v české společnosti nezískávají bezpečnostní experti větší vliv, než jaký jim v demokratickém systému přísluší.
K nedělní debatě se následně vyjádřil také zahraničněpolitický expert strany Motoristé sobě a bývalý europoslanec Jan Zahradil, který kritizoval rostoucí vliv armádních a bezpečnostních autorit na veřejnou debatu a varoval před tím, co označil za „kult lampasáctví“. Připomněl také princip civilní kontroly armády a zdůraznil, že odlišný názor na bezpečnostní otázky ještě automaticky neznamená podporu nepřátelských režimů.
„Reakce na slova ministra zahraničí Macinky o ‚lampasácích v záloze‘ potvrdily zajímavou skutečnost: už nějakou dobu nám ve veřejném diskursu bují cosi, co se dá směle označit jako ‚kult lampasáctví‘. Rozjelo se to naplno až po ruské invazi na Ukrajinu, ale v méně výrazné podobě to existovalo už předtím. Podstatou tohoto kultu je přesvědčení, že ‚lampasáci‘, zde rozuměj státní zaměstnanci v silových složkách státu, zejména armáda a zpravodajské služby, se lépe orientují v mezinárodním dění, v analýzách rizik, v tom, co je skryto pod povrchem a podobně. Zkrátka že vědí více než jacísi politici, které jsme si ovšem sami zvolili.
O názorech ‚lampasáků‘ se vůbec nepřipouští jakákoliv diskuse, ty se berou jako zjevená pravda a politici mají jedinou povinnost: těmto názorům bez výhrady naslouchat, řídit se jimi a uvádět do praxe z nich vzešlé návrhy řešení. Pokud tak nečiní, jsou buď užitečnými idioty nepřátelských režimů, nebo jim přímo slouží a táhnou nás kamsi na Východ. Výjimku z geografického Východu má samozřejmě Ukrajina, protože ta už je Západem.
Mezi vyznavače ‚kultu lampasáctví‘ aktuálně patří téměř celá opozice plus téměř celý mediální mainstream se svými komentátory, jakož i aktivisté z politických neziskovek. Nechtěnou komičnost tomu všemu propůjčuje fakt, že mnozí členové zmíněného kultu podnikali vše možné, jen aby se povinné vojně, v době kdy ještě před i po roce 1989 existovala, vyhnuli. Dnes jsou jejich romantickými hrdiny a idoly generál Pavel, náčelník Generálního štábu Řehka, plukovník Foltýn nebo herec v maskáčích Vetchý.
Ve skutečnosti má tento náhled na správu věcí veřejných mnoho společného s ‚havlovskou‘ nepolitickou politikou, vždy hledící s despektem na sféru profesionální politiky a snící o vládě odborníků, expertů, společenských elit, které se za ně samy prohlásí, zkrátka těch nejlepších z nejlepších. Dnes jsou tedy těmi nejlepšími z nejlepších ‚lampasáci‘.
Má to nepochybně i další příčiny, třeba jistou militarizaci společenské debaty, která se jen hemží módními termíny typu hybridní válka, občanská odolnost, boj s dezinformacemi a tak dále, což je ovšem zase jen ‚lampasácký‘ newspeak.
Právě proto je třeba si stále připomínat, že ‚lampasáci‘ jsou speciálním druhem státních zaměstnanců, který je podřízen, nikoliv nadřízen politické reprezentaci vzešlé z voleb. Politici mohou, ale nemusí naslouchat jejich názorům a návrhům a mohou, ale nemusí je zpracovat do dalších opatření dle vlastního uvážení. Určitě by však měli mít na zřeteli, že ‚lampasácký‘ pohled na realitu je v mnoha ohledech velmi specifický, leckdy pokrývá jen jednu výseč či jednu dimenzi celé aktuální situace a může být i obětí profesionálně, či expertně chcete-li, zkresleného způsobu myšlení.
Zkrátka mít na tu či onu situaci výrazně odlišný názor než ‚lampasák‘ rozhodně neznamená, že dotyčný je obětí nepřátelské ‚vlivové operace‘. A už vůbec ne, že je ‚svině‘.
P. S. Autor tohoto statusu absolvoval povinnou jednoroční základní vojenskou službu, pro absolventy tehdy povinných vojenských kateder vysokých škol, v ČSLA v letech 1987 až 1988. Sloužil v Havlíčkově Brodě, v Jaroměři a v Liberci. Tuší, leč nepamatuje si přesně, že do civilu odcházel jako podporučík. Nebyl nikdy členem KSČ. Z té doby si pamatuje takové ty mladé, vychcané kariéristy, tehdy kapitány a majory ČSLA, co nám hlásali, že NATO je útočný imperialistický pakt. Pár z nich pak udělalo po roce 1989 v tom NATO kariéru. A jeden dokonce teď sedí na Hradě,“ okomentoval debatu i následné reakce na sociálních sítích zahraničněpolitický expert strany Motoristé sobě a bývalý europoslanec Jan Zahradil.
(Barták, prvnizpavy.cz, repro: xtv)
