Více než deset let tvoří Tomio Okamura a Radim Fiala politickou dvojici, která určovala podobu SPD. Okamura byl hlavním symbolem hnutí, Fiala jeho nejbližším spolupracovníkem a organizační oporou. Po říjnovém volebním propadu se však jejich veřejná vyjádření začínají rozcházet. Zatímco Okamura zdůrazňuje stabilitu podpory SPD, Fiala otevřeně přiznává neúspěch, požaduje sebereflexi a připouští, že příští rok nemusí obhajovat místopředsednickou funkci. Jde pouze o povolební hodnocení, nebo o první signál změny ve vedení hnutí?
Okamura a Fiala spolupracují od roku 2012. Společně prošli hnutím Úsvit a v roce 2015 založili SPD. Od té doby tvoří její nejstabilnější vedení. Okamura vystupuje jako hlavní politický lídr, Fiala zastává funkci místopředsedy a dlouhodobě řídí poslanecký klub. Jejich spolupráce přežila několik volebních období, působení v opozici i vstup SPD do vlády Andreje Babiše. Proto mají poslední Fialova vyjádření větší význam než běžná povolební kritika.
V říjnových komunálních volbách získali kandidáti navržení SPD pouze 166 zastupitelských mandátů proti 492 před čtyřmi lety. Hnutí tak přišlo přibližně o dvě třetiny zastupitelů. Neuspělo ani v senátních volbách. Fiala v pořadu České televize Týden v politice přiznal, že SPD neuspěla, a oznámil svolání celostátního grémia na 8. listopadu. Vedení má předložit analýzu výsledků a vyvodit odpovědnost. Současně připustil, že zvažuje obhajobu i neobhajobu své místopředsednické funkce.
Okamura naproti tomu poukazuje na celostátní podporu SPD kolem osmi procent. Přiznal nenaplněná očekávání v senátních volbách, ale celkový výsledek hodnotí podstatně smířlivěji. Rozdíl není pouze ve slovníku. Fiala otevírá otázku změn a odpovědnosti vedení, zatímco Okamura zdůrazňuje kontinuitu. Nejde o důkaz osobního konfliktu, ale o rozdílné politické hodnocení situace, v níž se hnutí ocitlo.
Připravuje Fiala odchod z vedení, nebo tlak na změny?
Fialovo zvažování další kandidatury je významné především kvůli dlouhodobé personální stabilitě SPD. Nejvyšší vedení hnutí se řadu let zásadně neměnilo a Fiala patřil k hlavním garantům tohoto uspořádání. Jeho slova mohou mít několik vysvětlení. Může připravovat postupné omezení stranických funkcí, otevřít prostor pro nové osobnosti nebo dát najevo, že dosavadní strategie vyžaduje změnu. Nelze vyloučit ani snahu přimět vedení k důslednější sebereflexi.
Pro žádnou z těchto možností však zatím neexistuje přímé potvrzení. Fiala neoznámil odchod z SPD ani ukončení poslanecké činnosti. Nadále stojí v čele poslaneckého klubu a předsedá hospodářskému výboru Sněmovny. Pozoruhodné je také načasování jeho vyjádření. SPD se z protestního hnutí stala vládní stranou, která musí přijímat kompromisy a nést odpovědnost za rozhodování kabinetu. Současně se změnila její parlamentní základna. Ve společném poslaneckém klubu působí také představitelé Svobodných, Trikolory a PRO, kteří si zachovávají vlastní politickou identitu.
Fiala již označil za jednu z příčin komunálního neúspěchu skutečnost, že se spolupráci čtyř uskupení nepodařilo zopakovat v regionech. V některých městech proti sobě jejich kandidáti dokonce soutěžili. Hnutí tak musí řešit nejen ztrátu voličů, ale také další podobu společného politického projektu. Fiala jako dlouholetý předseda poslaneckého klubu stojí v místě, kde se tyto rozdílné zájmy setkávají.
Bez Fialy by se změnila rovnováha uvnitř SPD
Případné rozhodnutí Fialy neobhajovat místopředsednickou funkci by nebylo pouhou personální výměnou. SPD má podle stanov výrazně centralizovaný systém řízení, v němž rozhodující postavení náleží předsedovi. Fiala v něm dlouhodobě představuje druhou nejvýraznější osobnost a prostředníka mezi Okamurou, poslaneckým klubem a regionálními strukturami. Jeho ústup by otevřel otázku, kdo tuto roli převezme. Mohlo by jít o některého z dosavadních představitelů SPD, ale také o příležitost k širší personální změně. Samotná výměna místopředsedy by ovšem neznamenala změnu mocenského uspořádání, které je zakotveno ve stanovách.
V médiích se již dříve objevily úvahy o budoucnosti samotného Okamury. Někteří představitelé SPD připouštěli možnost jeho postupného odchodu z vedení, předseda však následně oznámil, že takový krok neplánuje. Vzniká tím zajímavá situace: O možném nástupnictví po Okamurovi se diskutovalo již dříve, nyní však svou další pozici veřejně zvažuje jeho nejbližší spolupracovník.
Listopadové grémium může ukázat, zda jde pouze o povolební sebereflexi, nebo o začátek širší personální debaty. Samotné grémium však nemá pravomoc vedení odvolat. Rozhodující budou až další stranická jednání a volby vedení v příštím roce. Radim Fiala zatím neoznámil žádný rozchod s Tomiem Okamurou. Jeho poslední vyjádření přesto představují významný signál v hnutí, jehož veřejná podoba byla více než deset let spojena se dvěma politickými osobnostmi.
Pokud Fiala skutečně ustoupí z vedení, SPD bude muset vyřešit nejen jeho nástupnictví, ale také otázku, zda dokáže fungovat s širším okruhem výrazných politiků. Pokud naopak funkci obhájí, bude důležité sledovat, zda jeho požadovaná sebereflexe povede ke konkrétním změnám. Po letech stabilního vedení se tak otevírá otázka, zda bude politická dvojice Okamura–Fiala pokračovat ve stejné podobě, nebo zda se SPD začne připravovat na novou etapu.
(Barták, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. SPD svolalo na 8. listopadu celostátní grémium; 2. ČTK – Radim Fiala přiznal volební neúspěch a požaduje sebereflexi; 3. iROZHLAS – Diskuse o personální obnově vedení SPD
