Piráti mají osmnáctičlenný poslanecký klub, státní příspěvky a fungující stranický aparát. Přesto mohou čelit problému, který samotné peníze nevyřeší. Po odchodu z vlády v roce 2024 jim nyní hrozí také ztráta účasti na vedení pražského magistrátu. V komunálních volbách kleslo jejich zastoupení ze třinácti na sedm mandátů a vznikající koalice STAN, SPOLU a Prahy sobě s nimi zatím nepočítá. Pokud skončí v opozici, nepřijdou pouze o politické funkce. Mohou ztratit také část širšího personálního a odborného zázemí, které se kolem účasti na výkonu moci vytváří.
Účast politické strany na řízení státu nebo města přináší mnohem více než ministerská či radní křesla. Vytváří síť náměstků, poradců, odborných spolupracovníků a zástupců ve veřejných institucích a městských společnostech. Část těchto pozic je placená a umožňuje jejich držitelům věnovat se politické a odborné práci profesionálně. Piráti o část takového zázemí přišli již po odchodu z vlády Petra Fialy v roce 2024. Podobná situace nyní může nastat v Praze, kde dosud jejich představitelé řídí dopravu, informační technologie a správu městského majetku.
Finanční význam některých funkcí není zanedbatelný. Dopravní podnik hlavního města Prahy například vyplácí běžným členům dozorčí rady 37 tisíc korun měsíčně, předsedovi 45 tisíc. Výjimkou jsou dlouhodobě uvolnění pražští zastupitelé, kteří za členství v této radě odměnu nepobírají. Nejde přitom o údaj, kolik konkrétně dostávají Piráti, ale o ilustraci ekonomického významu některých pozic.
Ztráta funkce automaticky neznamená odchod člověka ze strany. Znamená však možnou změnu jeho profesní situace. Kdo musí hledat nové zaměstnání, zpravidla nemůže věnovat politice stejný čas jako dosud. Strana tak může postupně přicházet o zkušené organizátory, odborníky a spolupracovníky, aniž by se to okamžitě projevilo v počtu členů nebo ve stranické pokladně.
Osmnáct poslanců nenahradí širší stranickou základnu
Finanční situace Pirátů není srovnatelná se stranami, které ztratily parlamentní zastoupení. Podle výroční finanční zprávy dosáhly jejich příjmy v roce 2025 téměř 54 milionů korun. Poslanecký klub s osmnácti členy navíc poskytuje významné politické a organizační zázemí. Jenže příjmy strany nejsou příjmy jejích jednotlivých funkcionářů. Stranická centrála může mít dostatek prostředků na provoz a kampaně, zatímco lidé působící dosud v komunálních funkcích budou hledat jiné pracovní uplatnění. Poslanecký klub navíc nemůže automaticky nahradit síť komunálních politiků a odborníků působících v městských institucích.
Zde vzniká riziko postupného oslabování. Ubývá-li placených funkcí a možností odborného uplatnění, může se zužovat okruh lidí schopných soustavně pracovat pro stranu. Část zůstane aktivní dobrovolně, jiní své zapojení omezí. Bez přesného přehledu personálních nominací a odměn však nelze určit, kolika Pirátů by se taková změna skutečně dotkla.
Určitou historickou paralelu nabízí sociální demokracie. Po dlouhodobém úbytku podpory ztratila v roce 2021 parlamentní zastoupení a významnou část politického vlivu. Příčin jejího oslabení bylo více, ale ukázalo se, jak obtížné je obnovovat rozsáhlou stranickou organizaci po ztrátě vládních pozic a veřejného vlivu. Piráti jsou díky současnému parlamentnímu zastoupení v odlišné situaci, personální riziko však nelze přehlížet.
Bez výkonu moci se vlastní program prosazuje obtížněji
Vedle peněz a funkcí existuje ještě jeden podstatný problém. Politická strana potřebuje svým členům i voličům ukazovat konkrétní výsledky. Piráti v Praze dosud mohli prostřednictvím vlastních radních rozhodovat o dopravních projektech, digitalizaci nebo správě městského majetku. Pokud tyto pravomoci ztratí, podstatně se změní jejich možnosti uskutečňovat vlastní program.
Opoziční zastupitel může předkládat návrhy, kontrolovat vedení města a veřejně upozorňovat na problémy. Nemá však stejné pravomoci jako radní odpovědný za konkrétní oblast, její rozpočet a realizaci projektů. Prosazování programu tak bude více záviset na ochotě nové koalice přijímat opoziční návrhy. To může ovlivnit také motivaci členů. Politická práce totiž nepřináší pouze finanční zabezpečení některým funkcionářům, ale také odborný růst, veřejné uznání a možnost uskutečňovat vlastní představy. Pokud tyto příležitosti mizí, oslabuje se jeden z důvodů, proč se lidé politice dlouhodobě věnují.
Bylo by nesprávné předpokládat, že členové politických stran působí ve veřejných funkcích pouze kvůli odměnám. Stejně naivní by však bylo přehlížet ekonomickou stránku profesionální politiky. Zkušenosti, čas a odborná práce něco stojí a každá strana musí vytvářet podmínky, aby je dokázala udržet. Piráti proto stojí před otázkou, kterou samotný počet poslanců neřeší. Dokážou i bez účasti na vedení Prahy udržet širší síť zkušených komunálních politiků a odborníků, nebo se jejich činnost postupně více soustředí na parlament a stranickou centrálu?
Ztráta politické moci nemusí stranu finančně ohrozit. Může ji však personálně a organizačně oslabit natolik, že ani dostatek peněz nebude schopen původní zázemí rychle obnovit. To může být pro Piráty podstatně závažnější než samotná ztráta několika křesel na pražském magistrátu.
(Kovář, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Poslanecká sněmovna – Poslanecký klub Pirátů; 2. Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran – Výroční finanční zpráva Pirátů za rok 2025; 3. Česká televize – V hlavním městě vyhrál STAN, druhé je SPOLU pro Prahu; 4. Dopravní podnik hl. m. Prahy – Výše odměn členů orgánů společnosti
