Když člověk stojí před asyrskými reliéfy z dávného Ninive, má zvláštní pocit. Jako by se díval do světa, který byl vyspělý, sebevědomý a zároveň zahalený tajemstvím, které přežilo tisíce let. Mezi nejzáhadnější symboly starověké Mezopotámie dnes patří malé kamenné „tašky“, které drží v rukou okřídlené postavy známé jako Apkallu. Právě ony se v posledních letech staly internetovou senzací i předmětem vážných archeologických debat. A čím déle se na ně lidé dívají, tím více otázek vyvstává.
Apkallu nebyli obyčejní lidé. V asyrské a babylonské tradici šlo o bytosti spojené s božskou moudrostí. Některé texty je popisují jako mudrce vyslané bohy, kteří měli lidstvo naučit základům civilizace, zemědělství, stavebnictví i náboženským obřadům. Na reliéfech z paláců v Ninive či Nimrúdu bývají zobrazováni jako okřídlení muži nebo bytosti s ptačí hlavou. Často stojí vedle stromu života, chrání panovníka nebo provádějí očistný rituál. A téměř vždy drží dvě podivné věci. V jedné ruce šišku či kuželovitý předmět, v druhé malou nádobu připomínající kabelku.
Právě tato „kabelka“ fascinuje dnešní publikum. Moderním očím totiž připomíná něco až nečekaně současného. Má oblý držák, pevné tělo a jednotný tvar. Objevuje se stále znovu a znovu, jako by šlo o důležitý symbol nebo nástroj. Archeologové však upozorňují, že nejde o módní doplněk starověkých bohů. Nejpravděpodobnější výklad spojuje tyto nádoby s rituálním očišťováním. Kuželovitý předmět mohl sloužit k rozstřikování svěcené vody nebo aromatických olejů, zatímco nádoba obsahovala samotnou tekutinu. Apkallu tak podle této teorie vykonávali ochranné obřady kolem krále a chrámů.
Jenže tím záhada nekončí. Kdyby šlo pouze o obyčejné nádoby, proč byly vytesány s takovou přesností a důsledností? Proč se tento motiv objevuje i v jiných dávných kulturách? Badatelé si všimli, že podobné tvary lze nalézt například u některých reliéfů z oblasti Anatolie či dokonce ve středoamerickém umění. Internetové teorie proto začaly vytvářet odvážné hypotézy o ztracené globální civilizaci nebo dávném sdílení symbolů mezi kulturami, které od sebe dělily tisíce kilometrů. Seriózní archeologie je však v tomto směru mnohem opatrnější.
Právě zde vzniká zajímavý střet mezi moderní představivostí a skutečnou vědou. Současný člověk má tendenci vidět ve starověkých artefaktech něco technologického. Jakmile reliéf připomíná kabelku, hodinky nebo sluchátka, okamžitě se objevují spekulace o ztracených civilizacích či návštěvnících z jiných světů. Jenže mezopotámská kultura byla sama o sobě natolik vyspělá a symbolicky bohatá, že nepotřebuje žádné mimozemšťany, aby působila fascinujícím dojmem. Asyřané budovali monumentální města, propracované zavlažovací systémy a knihovny v době, kdy velká část Evropy ještě žila v poměrně jednoduchých podmínkách.
Město Ninive, jehož ruiny dnes leží poblíž iráckého Mosulu, bylo kdysi jedním z center tehdejšího světa. Za vlády krále Aššurbanipala v 7. století před naším letopočtem zde vznikla slavná knihovna obsahující tisíce hliněných tabulek psaných klínovým písmem. Právě díky nim dnes známe Epos o Gilgamešovi i množství náboženských textů. Reliéfy s Apkallu byly součástí obrovských palácových komplexů a měly chránit panovníka před chaosem a zlými silami. Starověký člověk totiž nevnímal svět jako bezpečné místo. Všude číhaly nemoci, démoni, války a neštěstí. Ochranné symboly proto měly zásadní význam.
Na těchto reliéfech je fascinující ještě jedna věc. Detail. Kameníci dokázali do tvrdého kamene vytesat jemné vousy, složité vzory oděvů i drobné klínové znaky. Ruce postav působí téměř anatomicky přesně. Kolem zápěstí se objevují rozety připomínající slunce nebo hvězdy. Každý centimetr reliéfu jako by nesl skrytou zprávu. A právě tato kombinace preciznosti a nejasného významu vytváří pocit, že před sebou nemáme jen dekoraci, ale zakódovaný symbolický jazyk.
Psali jsme: Timothy Dexter. Muž, který zbohatl díky omylům
Možná právě proto tyto staré kameny stále přitahují pozornost moderního světa. Ne proto, že by nabízely jednoduché odpovědi, ale protože připomínají, kolik toho o minulosti stále nevíme. Čím více archeologové objevují, tím více si uvědomují, jak složité byly dávné civilizace. Mezopotámie nebyla primitivní kolébkou lidstva. Byla to civilizace plná filozofie, rituálů, astronomie a symbolů, které dokážou fascinovat i po třech tisících letech.
A malé kamenné tašky? Možná skutečně obsahovaly jen vodu pro očistné obřady. Anebo představovaly něco mnohem abstraktnějšího. Přenos moudrosti, ochrany nebo božské autority. Jenže právě v tom spočívá síla podobných záhad. Nezůstávají jen minulostí. Nutí každou další generaci, aby se znovu ptala, co vlastně naši dávní předkové chtěli sdělit světu, který přijde po nich.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
