V předválečné Evropě bylo duchovno a parapsychologie stále předmětem zájmu části vědecké obce. V tomto duchu se zrodil i neobvyklý mezinárodní experiment, který se odehrál 14. ledna 1928 mezi Aténami a Paříží.
Iniciátorem experimentu byl Angelos Tanagras, řecký vojenský lékař a vědec, který patřil k tehdejším evropským autoritám v oblasti parapsychologie. Jeho cílem bylo seriózním způsobem prokázat existenci telepatického spojení mezi dvěma osobami na dálku.
Na řecké straně se pokusu účastnila dvě média - Konstantina Nikolaidou a Elpiniki. V Paříži byl experiment sledován a dokumentován skupinou významných řeckých lékařů, vědců a intelektuálů žijících ve Francii. Patřili mezi ně neurologové Vlastos a Konstantinidis, lékař Zafirellis a vědci Boreas a Emmanouil.
V Paříži byly generovány specifické mentální obrazy, myšlenky nebo emoce, které byly ve stanovený čas „vysílány“ směrem k Aténám. V řecké metropoli se média v přesně stejný čas snažila tyto podněty „přijmout“ a zaznamenat. Důraz byl kladen na přesnost, opakovatelnost a nezávislost prostředí a oba týmy pracovaly odděleně, bez jakéhokoliv spojení.
Výsledky experimentu byly podle dostupných svědectví překvapivě přesvědčivé. Média v Aténách zaznamenala myšlenky, které odpovídaly těm, jež byly „vysílány“ z Paříže, a to s mírou shody, která překračovala statistickou náhodu.
Pokus byl několikrát opakován a Tanagras publikoval závěry ve své době, i když mimo hlavní vědecký proud. Tehdejší akademická obec nebyla na podobné myšlenky připravena a většina vědců experiment vnímala jako okrajovou kuriozitu, přestože se odehrál za účasti respektovaných osobností.
Z dnešního pohledu však experiment vzbuzuje nový zájem, a to zejména díky pokroku v oblasti kvantové fyziky. Fenomén známý jako kvantové propletení (quantum entanglement), popsaný Einsteinem, Podolským a Rosenem v roce 1935, a později experimentálně potvrzený, popisuje stav, kdy dvě částice zůstávají navzájem propojené, ať už jsou od sebe jakkoliv vzdálené.
I když experiment z roku 1928 nebyl kvantovým pokusem v moderním slova smyslu, některé jeho rysy, jako okamžité spojení bez fyzického kontaktu, časová synchronizace a vysoká míra shody, vedou k otázce, zda nešlo o primitivní lidskou obdobu jevu, který dnes fyzika dokáže popsat na úrovni částic.
Postava Angelose Tanagrase zůstává i dnes fascinující. Byl nejen lékařem a vojenským důstojníkem, ale také básníkem, esejistou a zakladatelem Řecké společnosti pro výzkum psychických jevů. Měl ambice skloubit racionální vědu s výzkumem jevů, které tehdejší věda odmítala jako nevědecké.
Jeho práce byla ve své době vnímána rozporuplně. Na jednu stranu získal respekt v kruzích zájemců o parapsychologii, na druhou stranu byl ignorován nebo zpochybňován akademickou obcí. Přesto jeho experiment z roku 1928 zůstává jedním z mála seriózně dokumentovaných pokusů o ověření telepatie v podmínkách připomínajících moderní vědeckou metodologii.
Psali jsme:
Dnes se věda zabývá možnostmi kvantové komunikace, kvantové teleportace a novými způsoby přenosu informací, které se neřídí klasickou logikou. A právě v této souvislosti znovu ožívají otázky, které kladl Tanagras a jeho tým.
Mohla lidská mysl ve zvláštním stavu napodobit chování kvantových částic? Nebo šlo o souhru náhody, sugesce a přání?
Ať už je pravda jakákoliv, experiment mezi Aténami a Paříží v roce 1928 je fascinující připomínkou toho, jak lidská zvědavost dokáže překonat hranice tehdejšího poznání a někdy předběhnout dobu o celé dekády.
Poznámka: článek vychází ze zdrojů Pronews.gr, archivu Angelose Tanagrase, dobových řeckých a francouzských vědeckých časopisů.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
