Na první pohled by se mohlo zdát, že Nevalı Çori je jen další z desítek neolitu podobných osad rozesetých po údolí horního Eufratu. Ležel v turecké provincii Şanlıurfa, nedaleko řeky Kantara, a byl objeven v 80. letech během příprav na stavbu Atatürkovy přehrady.
V roce 1991 lokalitu definitivně zaplavila voda, ale díky včasnému archeologickému výzkumu pod vedením německého týmu z univerzity v Heidelbergu víme o Nevalı Çori dost na to, abychom pochopili jeho klíčový význam.
Nevalı Çori byl osídlen kolem roku 8 400 př. n. l., tedy o přibližně 1 000–1 500 let později než Göbekli Tepe. Na rozdíl od něj však nabídl něco, co dlouho považovala archeologie za nemožné: trvale obývanou vesnici s centrální sakrální architekturou.
V srdci osady byla objevena kamenná svatyně s pravoúhlým půdorysem, vybavená T-stélami, oltáři a sochami, které svým stylem přímo předznamenávají motivy známé z Göbekli Tepe. To vše je zasazeno do sídliště se zemědělskými prvky, tedy domestikací zvířat a pěstováním obilovin.
Tato kombinace rituálu, každodenního života a architektury zcela rozbila původní představu, že náboženství vzniklo až po přechodu k usedlému životu. V Nevalı Çori náboženství předchází stát i město a zároveň s nimi splývá.
Nejslavnější nálezy z Nevalı Çori
• Kamenná socha antropomorfního muže s výrazným nosem a rukama složenýma na břiše – ikonický motiv, který se opakuje i v Göbekli Tepe.
• T-stély s rytinami zvířat i abstraktních symbolů, velmi podobné těm z Taş Tepeler.
• Architektura s monolitickými pilíři, vsazenými do zdí, které byly z nepálených cihel – ukázka techniky na pomezí megalitu a hliněného stavitelství.
Zvláštní je, že svatyně byla vysoce centralizovaná, ale současně neobsahovala žádné náznaky elitní vrstvy. Tedy opět svědectví o společnosti bez vládců, ale s duchovním středem.
Nevalı Çori je pro archeology klíčovým mostem mezi kočovnými lovci - sběrači a prvními usedlými zemědělci. Na rozdíl od Göbekli Tepe, který byl pravděpodobně rituálním centrem využívaným sezónně, zde lidé žili celoročně.
Psali jsme:
To naznačuje, že potřeba duchovního prostoru nezmizela s usedlým životem, ale naopak se prohloubila a zakořenila v každodenním bytí. Stěny svatyně i domů byly zdobeny symboly plodnosti, smrti a znovuzrození, což jsou motivy, které následují člověka dodnes.
Dnes je Nevalı Çori skryto pod hladinou přehrady, ale jeho význam trvá. Je to tichý svědek přechodu mezi světy – z chaosu do struktury, z migrace do osídlení, z mýtu do rituálu.
A možná právě v tom spočívá jeho skrytá síla: zatímco moderní svět své paměti často ničí kvůli pokroku, dávné kultury jako Nevalı Çori nám zanechaly kameny, které mluví i beze slov.
(mia, prvnipravy.cz, repro: youtube)
