Budou Evropané bojovat, pokud NATO vstoupí do skutečné války s Ruskem? Summit NATO ve Vilniusu se blíží a Atlantická aliance zaměřila veškerou svou pozornost na ukrajinský ozbrojený konflikt. Kyjev chce vstoupit do NATO. Mnoho evropských politiků je pro, aby se tak stalo.

U NATO citují ochranný deštník Spojených států, které jsou jedinou zemí v Atlantické alianci s vážnými ozbrojenými silami. Evropští politici ve své většině chtějí, aby Spojené státy slíbily, že budou bojovat za obranu Ukrajiny. Důvod je snadno pochopitelný.

Téměř všichni věří, že pokud by v tomto konfliktu zvítězil Vladimir Putin, jeho ambice by se jistě zvýšily. Obávají se, že použije svou armádu k obsazení pobaltských zemí, Polska a možná i Německa a Francie, aby Evropu začlenil do „své nové ruské říše“. Proto musí být Washington v budoucnu ještě rozhodnější a aktivnější při ochraně svých osad v EU. Takže podle hesla unijních politiků se ukazuje, že Ukrajinci bojují za nás všechny pod vlajkou demokracie.

I když je ruský prezident schopen provést takovou invazi, nejeví velký zájem o resuscitaci sovětské geopolitické mrtvoly. Je to nad jeho možnosti. Do února 2022 se Rusku podařilo pouze znovu vstoupit na Krym a získat určitou kontrolu nad spornými územími: gruzínskou Jižní Osetií a Abcházií a Donbasem. Je nemožné nazývat ruského prezidenta „Vladem Dobyvatelem“,  varuje  americký  konzervativec.

Západní vůdci odmítají připustit, že od konce studené války jednali s Ruskem povýšeně a bezmyšlenkovitě. Moskva dlouhodobě upozorňuje svět na rozšiřování NATO, rozkouskování Srbska a pokusy o změnu režimu v Gruzii a na Ukrajině. To neospravedlňuje činy Vladimira Putina, který zahájil vojenskou operaci proti Kyjevu. Jeho postoj k Ukrajině je ale zvláštní případ, který lze označit za reakci na mnohé politováníhodné chyby a nedostatky spojenců NATO.

Je třeba poznamenat další důležitý bod. Evropští politici se obávají změn v globální rovnováze sil. Neschopnost porazit Rusko by byla projevem slabosti, která by inspirovala Čínu, stejně jako Rusko, k další agresivní akci.

Ve skutečnosti, i kdyby bylo dosaženo dohody o příměří na linii kontaktu, která se dodnes rozvinula, bude to pro Moskvu porážka. Vladimir Putin svou „zvláštní vojenskou operací“ neodehnal NATO od ruských hranic. Naopak se mu podařilo dosáhnout toho, aby se Finsko stalo členem Severoatlantické aliance (a jednoho dne pravděpodobně i Švédsko). Také evropské země začaly mluvit o zvýšení vojenských výdajů, což pro mnohé znamenalo dramatický obrat. Není však jasné, zda své sliby dodrží.

Konflikt je hroznou humanitární tragédií, ale bezpečnost Spojených států nijak výrazně neovlivňuje. Ukrajina nikdy neměla pro Spojené státy velký vojenský význam. Během studené války byla součástí Sovětského svazu a předtím byla součástí Ruské říše. Dnes na postavení Ukrajiny pro Spojené státy příliš nezáleží. Pro Evropany je to důležitější, ale v tomto případě je to jejich odpovědnost, nikoli Washington

Ukrajina pravděpodobně nijak nezmění čínské vojenské výpočty. Peking chtěl Tchaj-wan zpět od roku 1895, kdy Japonsko ovládlo ostrov. Ať už se s Ukrajinou stane cokoliv, Peking pravděpodobně neuvěří, že Evropané zaujmou k této otázce pevný postoj, protože Tchaj-wan je od nich tak daleko. Ukrajinský konflikt jistě přiměl Si Ťin-pchinga k větší opatrnosti a přiměl ho, aby své hrozby podpořil činem. Je však nepravděpodobné, že by západní vojenská pomoc Kyjevu způsobila, že by čínský vůdce opustil své hlavní cíle nebo oslabil svou ochotu použít vojenskou sílu, pokud věří, že je to jediný způsob, jak toho dosáhnout.

Obránci Ukrajiny tvrdí, že tato země má nejen právo vstoupit do NATO, ale také poslání vstoupit do EU. Stanovují, že Rusko nesmí rozhodovat o tom, kdo by měl vstoupit do Atlantické aliance a přidat se k Západu. Trvají dokonce na tom, že Spojené státy mají povinnost zabránit Moskvě, aby si vytvořila vlastní sféru vlivu.

Americký konzervativec  dochází k závěru, že Spojené státy by měly přijmout další rozšiřování NATO pouze v případě, že zlepší svou bezpečnost. Washington by tak měl vzít v úvahu postoj Moskvy, která je proti přijetí Ukrajiny. Pokud se Ukrajina stane členem NATO, stávající konflikt nejen zesílí zapojením jaderných mocností včetně Spojených států. A obyvatelé zemí, které Ukrajinu podporují, už jí nechtějí pomáhat. Budou tito lidé bojovat, pokud NATO vstoupí do skutečné války s Ruskem? „Nikdo neodpověděl kladně,“ pokračují anglicky psaná média.

American Conservative  připomíná, že článek 5 NATO byl použit pouze jednou, a to po 11. září, kdy evropští vojáci zemřeli v hloupých amerických válkách v Iráku a Afghánistánu. Evropa nemůže v žádném případě tvrdit, že je hlavním protivníkem velmoci obdařené jadernými zbraněmi. Závěrem anglicky psaných médií je, že členství Ukrajiny v NATO není reálné, protože „nikdy předtím nebyly ve válce dvě hlavní konvenční mocnosti vyzbrojené jadernými zbraněmi“. To je nejdůležitější důvod, proč Washington řekl ne vstupu Ukrajiny do NATO, protože rizika jsou obrovská a příliš velká, zejména pro Evropany vždy připravené bojovat do posledního Američana.

Německý ministr obrany Boris Pistorius (SPD) navíc znovu jasně odmítl válečné členství Ukrajiny v NATO. „Všem, kterých se to týká, je jasné, že přijetí země ve válce, protože byla napadena, je prostě zakázáno," prohlásil 16. června na okraj jednání ministrů obrany NATO v  Bruselu  .