Evropa se po letech mimořádných výdajů dostává do bodu, kdy politická prohlášení narážejí na realitu státních rozpočtů. Jako první to otevřeně přiznala Belgie. Premiér Bart De Wever bez obalu konstatoval, že stát již nemá prostředky na opakování masivní pomoci, jakou občané zažili v předchozích krizích.

Jeho výrok „nejsou žádné peníze“ zazněl v parlamentu a rychle se stal symbolem nové fáze evropské politiky. Nejde přitom o rétorickou nadsázku, ale o přímé přiznání strukturálního problému, který se netýká pouze jedné země.

Podle serveru The European Conservative Belgie přiznává, že nemá peníze na další energetickou krizi se Belgie stala prvním státem, který veřejně vyslovil to, co si ostatní vlády zatím dovolují říkat pouze neveřejně.

Konec iluze neomezené pomoci

Belgická vláda čelí nové vlně růstu cen energií, kterou vyvolalo napětí na Blízkém východě a narušení dopravy v oblasti Hormuzského průlivu. Země, která je silně závislá na dovozu energií, se ocitla pod tlakem domácností i firem.


Premiér De Wever k tomu řekl zásadní větu: „Neřekl jsem, že lidem nemá být pomoženo. Řekl jsem, že na to nejsou peníze.“ Tento výrok ukazuje zásadní posun. Politika už není o tom, zda pomáhat, ale zda je z čeho.

Belgický deficit má letos dosáhnout 5,3 procenta hrubého domácího produktu a v dalších letech dále růst. Ekonomika přitom stagnuje kolem jednoho procenta růstu. Jinými slovy, stát nemá prostor ani pro běžné fungování, natož pro další mimořádné zásahy.

Evropa na hraně fiskálního vyčerpání

Belgie není výjimkou. Je spíše prvním příkladem širšího trendu. Evropské státy během posledních let čelily třem velkým krizím, které systematicky vyčerpaly jejich rozpočty.

Nejprve přišla pandemie nemoci COVID-19, která vedla k bezprecedentním výdajům na podporu ekonomiky. Následovala válka na Ukrajině, jež přinesla masivní dotace na energie a zároveň zvýšené výdaje na obranu. A nyní přichází další geopolitické napětí, které opět tlačí ceny energií vzhůru.

Cena ropy Brent se znovu pohybuje nad hranicí sta dolarů za barel a ceny plynu v Evropě opět rostou. Rozdíl oproti roku 2022 je však zásadní. Tehdy vlády reagovaly masivními zásahy. Dnes už tuto možnost nemají.


Situace ve velkých evropských ekonomikách tento trend potvrzuje. Francie s dluhem přesahujícím 110 procent hrubého domácího produktu otevřeně přiznává, že nemůže zopakovat drahý systém regulace cen energií. Itálie, která na energetickou pomoc vynaložila více než 90 miliard eur, také odmítá další plošné dotace. Španělsko postupně ruší slevy na paliva a pomoc omezuje jen na vybrané skupiny.

Ani Německo, tradičně považované za ekonomickou kotvu Evropy, už není výjimkou. Rostoucí úroky z dluhu začínají zatěžovat rozpočet a kombinace stagnace a vysokých nákladů na obranu vytváří tlak, který nebyl v posledních desetiletích běžný.

Obrat v evropské politice

Zásadní změna se odehrává i na úrovni Evropské komise. Ta podle dostupných informací připravuje nový krizový rámec, který už nepočítá s masivními balíky podpory.

Namísto toho má jít o pomoc dočasnou, cílenou a omezenou pouze na nejvíce zasažené sektory, jako je zemědělství, doprava nebo rybolov. Tento přístup znamená zásadní odklon od dosavadní politiky, která byla založena na představě, že stát může vždy zasáhnout a vždy kompenzovat.

Právě tato představa se nyní hroutí. Evropské vlády po letech slibů narážejí na jednoduchý fakt, že veřejné finance mají své limity.

Belgie tento fakt pouze pojmenovala nahlas. Ostatní státy jej zatím formulují opatrněji. Směr vývoje je však zřejmý. Evropa vstupuje do období, kdy každá další krize nebude jen testem politické vůle, ale především testem schopnosti vůbec najít finanční zdroje.



Zdroje: 1. https://europeanconservative.com/articles/news/belgium-says-it-has-no-money-left-for-another-energy-crisis; 2. https://europeanconservative.com/articles/news/war-triggers-e2000-spike-in-european-energy-bills