Orbán padl. Klid nepřichází
Maďarské volby uzavřely jednu kapitolu, ale rozhodně ne celý příběh. Šestnáct let vlády Viktora Orbána skončilo, což samo o sobě znamená zásadní politický moment, který přesahuje hranice Maďarska. Zahraničněpolitický expert Motoristů sobě Jan Zahradil ho v novém díle podcastu Gregor-I-Jan bez váhání označuje za mimořádný výkon. Čtyři volební vítězství v řadě, návrat z opozice, schopnost vtisknout zemi jasný ideový směr.
Jenže právě tady se jejich pohled začíná lámat. Zatímco část veřejného prostoru mluví o obratu k liberalismu, poslanec Matěj Gregor takovou interpretaci odmítá. Podle něj nelze očekávat radikální ideový obrat, protože maďarská společnost by ho jednoduše nepřijala. Změna přijde spíš ve stylu než v podstatě.
Mnohem větší pozornost věnují tomu, co přišlo bezprostředně po volbách. Gregor připomíná konkrétní moment z povolební atmosféry, kdy nový lídr vyzval maďarského prezidenta, aby ho pověřil sestavením vlády a zároveň rezignoval. „To jsem si nedokázal představit ani na sekundu v českém prostředí,“ poznamenává.
Stejně tak zmiňuje tiskovou konferenci, během níž měl nový vítěz voleb dostat „papírek“ se zprávou o údajné skartaci dokumentů na úřadech. Podle Gregora šlo spíš o mediální gesto než standardní postup.
Zahradil tyto momenty zasazuje do širšího rámce. Připomíná kauzu zveřejněných odposlechů maďarského ministra zahraničí těsně před volbami. „Na mě to dělá dojem předem připravené operace,“ říká. Nejde podle něj o jednotlivosti, ale o součást tlaku, který může pokračovat i po volbách.
A právě tady přichází jeho nejostřejší varování. Podle něj se pozornost přesouvá od politiky k jejímu zázemí. K think-tankům, organizacím, intelektuální infrastruktuře, kterou Orbán budoval. „Teď ještě musíme rozbít jeho síť,“ cituje sarkasticky náladu části liberální scény. Otázka tak nestojí, kdo vyhrál volby. Otázka zní, co všechno se bude přepisovat.
Dvojí metr a boj o vliv
Na to navazuje téma, které oba považují za zásadní. Neziskový sektor, financování, transparentnost. Zahradil připomíná nedávnou českou debatu o zákonu, který měl přinést povinnost zveřejňovat zdroje financování neziskových organizací. Tvrdý odpor, argumenty o ohrožení demokracie.
Teď podle něj přichází obrat. „Najednou si mnou ruce, že to Orbánovi patří,“ říká. Tenhle kontrast považuje za důkaz dvojího metru. Co bylo nepřijatelné doma, je žádoucí jinde.
Gregor k tomu přidává vlastní zkušenost z vládní praxe. Kontroly a audity považuje za normální součást předávání moci. Rozdíl vidí v tónu a způsobu, jakým jsou tyto kroky prezentovány.
Zahradil to formuluje ještě ostřeji. Podle něj Orbán pochopil, jak funguje současný systém vlivu, a postavil proti němu vlastní struktury. „Začal se s nimi měřit jejich vlastními zbraněmi.“ A právě to podle něj vyvolalo reakci, která teď přichází.
Výsledkem má být snaha odstranit protivníka nejen politicky, ale i institucionálně. A právě to podle něj představuje skutečné riziko.
Média mezi důvěrou a podezřením
Debata se pak přesouvá do českého prostředí, kde podobně vyhrocené téma existuje už delší dobu. Veřejnoprávní média.
Gregor popisuje konkrétní návrh, který má změnit systém financování. Konec koncesionářských poplatků, přechod na státní rozpočet, odstranění povinností spojených s evidencí zařízení. Připomíná i absurdní situace, kdy podle něj musí platit poplatky i lidé, kteří reálně služby nevyužívají.
Reakce na návrh označuje za přehnané. Zmiňuje konkrétní momenty, kdy se objevily výzvy k blokování sněmovny nebo symbolické protesty se spacáky. „Mluví se o ohrožení demokracie, přitom se nic takového neděje,“ říká.
Zahradil se nezdržuje detaily návrhu a míří rovnou k podstatě. „Je to dinosaurus na kapačkách,“ říká o veřejnoprávním modelu jako takovém. Podle něj už neodpovídá době, kdy má každý přístup k nepřebernému množství zdrojů. Navrhuje jednoduchý princip. Dobrovolnost. „Zakódujte to. Kdo se chce dívat, ať si to zaplatí.“
Gregor souhlasí, zároveň ale upozorňuje na kulturní rozměr. Připomíná archivní hodnotu, tvorbu, pohádky, které se staly součástí české tradice. Podle něj má smysl zachovat to, co má dlouhodobou kulturní hodnotu.
Oba se nakonec shodují v jednom bodě. Problém není jen finanční. Jde o důvěru. O pocit, že některé názory mají v médiích prostor, zatímco jiné se odsouvají na okraj.
Gregor to shrnuje jednoduše. „Z názoru se stává lež.“ A právě to podle něj posouvá debatu do nebezpečné roviny.
Prezident a hranice moci
Závěrečná část se vrací k domácí politice. Prezident, vláda, NATO. Spor, který v posledních týdnech sílí.
Gregor připomíná základní rámec. Zahraniční politiku vykonává vláda, která za ni nese odpovědnost. Z toho podle něj vyplývá i právo určovat, kdo bude stát zastupovat na klíčových jednáních.
Zahradil přidává ostřejší interpretaci. Prezident podle něj vystupuje způsobem, který připomíná spíš opoziční roli. Opírá se o konkrétní výroky i kroky, které podle něj jdou proti vládní linii.
Vrchol přichází s výrokem o NATO, kdy prezident prohlásil, že Donald Trump poškodil alianci víc než Vladimir Putin. Zahradil reaguje bez váhání. „To je absolutní kravina.“
Gregor přidává další konkrétní moment. Spor o armádní podcast, který byl krátce pozastaven a následně zveřejněn. Prezident to komentoval jako zásah do svobody slova. Podle Gregora šlo o zbytečně vyhrocenou situaci.
Zahradil pak uzavírá logikou, kterou považuje za samozřejmou. Pokud prezident dlouhodobě nesdílí vládní linii, nemůže očekávat, že bude součástí oficiální delegace. „To si může přičítat sám sobě.“
(Mareš, prvnizpravy.cz, repro: gregor-i-an)
