Na první pohled vypadají některé mozaiky ze starověké Zeugmy téměř neuvěřitelně. Tváře mají stále výraz, geometrické ornamenty ostré linie a drobné barevné kamínky vytvářejí stíny, pohyb i perspektivu. Člověk by mohl získat dojem, že archeologové odkryli podlahu starou několik století.
Ve skutečnosti jsou mnohé z nejslavnějších mozaik přibližně 1 800 let staré. Zeugma ležela na břehu Eufratu nedaleko dnešního Gaziantepu v jihovýchodním Turecku. Kolem roku 300 př. n. l. zde založil Seleukos I. Níkátor, jeden z nástupců Alexandra Velikého, dvojici helénistických sídel na protilehlých březích řeky. Západní neslo jméno Seleukeia, východní Apameia. Pozdější označení Zeugma znamenalo přibližně „spojení“, „most“ či „přechod“ a odkazovalo na významné místo, kde se překonával Eufrat.
Díky své poloze na obchodních cestách se Zeugma postupně stala významným obchodním i vojenským centrem. Za římské vlády zde působily legie, žili zde vysocí důstojníci a bohatí obchodníci a město zažívalo ve 2. století n. l. období mimořádného rozkvětu.
Právě z tohoto období pochází velká část uměleckého bohatství, které dnes Zeugmu proslavilo. Bohatí obyvatelé si nechávali stavět rozsáhlé městské vily s nádvořími, bazény, freskami a především nádhernými mozaikovými podlahami. UNESCO uvádí, že známé mozaiky z římských domů pocházejí převážně z 2. a 3. století našeho letopočtu.
To je důležité i kvůli populárnímu příběhu, který se o Zeugmě šíří na sociálních sítích. Mozaiky bývají někdy označovány za „2 200 let staré“ a datovány do 2. století př. n. l. U nejslavnějších mozaik z římských vil to však neodpovídá současnému archeologickému datování. Jejich skutečný věk kolem osmnácti století je přesto mimořádný.
Mozaikáři skládali obrazy z obrovského množství drobných kamenných a dalších dílků označovaných jako tessery. Změnami jejich velikosti, tvaru a odstínů dokázali vytvářet světlo, stín a iluzi prostoru. Na podlahách se objevovali bohové, hrdinové a příběhy řecké a římské mytologie, ale také zvířata, rostliny a složité geometrické ornamenty. Oficiální muzeum v Gaziantepu upozorňuje právě na vysoký počet tesser, barevnou rozmanitost a schopnost tehdejších řemeslníků vytvářet prostorově působící kompozice.
Pak ale přišla katastrofa, která paradoxně pomohla část tohoto světa zachránit. Roku 253 n. l. Zeugmu vyplenila sásánovská vojska krále Šápúra I. Řada římských domů byla zničena a poté zůstala opuštěná. Město už nikdy plně nezískalo svůj někdejší význam. Právě zde se skrývá jedna z odpovědí na otázku, proč se některé mozaiky zachovaly v tak dobrém stavu.
Po zničení domů zůstaly jejich podlahy na některých místech zakryté troskami a postupně dalšími sedimenty. Dlouhé uložení pod zemí omezilo mechanické poškozování i působení povětrnosti. To, co bylo pro obyvatele Zeugmy katastrofou, tak z pohledu archeologie vytvořilo podmínky pro uchování části města.
UNESCO proto Zeugmu v určitém ohledu přirovnává k Pompejím. Také zde totiž dramatický zánik pomohl uchovat mimořádné množství informací o každodenním životě obyvatel římského města. Příběh Zeugmy však dostal další dramatickou kapitolu o téměř osmnáct století později.
Psali jsme: Čeští bojovníci u Milána a pověst o lidojedech
Na přelomu 20. a 21. století ohrozila část archeologického naleziště výstavba Birecické přehrady na Eufratu. Následovaly rozsáhlé záchranné archeologické práce. Některé části starověkého sídla skončily pod vodou, zatímco množství mimořádných nálezů se podařilo zachránit. Výzkum přitom pokračuje i v částech města, které zaplaveny nebyly.
Nejcennější zachráněné mozaiky dnes můžeme vidět v Zeugma Mosaic Museum v Gaziantepu, které bylo otevřeno 9. září 2011. Jeho sbírky zahrnují přibližně 3 000 metrů čtverečních mozaik, vedle fresek, římských fontán, soch, sloupů, náhrobních stél a dalších archeologických nálezů.
Symbolem muzea se stala tajemná tvář známá jako „Gypsy Girl“ – „Cikánská dívka“. Jméno dostala podle výrazných kruhových náušnic. Její skutečná identita ale není jistá. Podle vinných listů u hlavy se archeologové domnívají, že by mohlo jít o mainadu, jednu z následovnic boha Dionýsa.
Také její novodobý osud připomíná, jak komplikované může být zachraňování starověkých památek. Dvanáct částí lemování této mozaiky bylo při nelegálních vykopávkách v 60. letech odvezeno z Turecka a později se ocitlo na Bowling Green State University ve Spojených státech. Po jednáních byly roku 2018 vráceny do Turecka a znovu spojeny se sbírkou muzea.
Zeugma tak vypráví zvláštní příběh o tom, co vlastně znamená přežít. Město bylo vypleněno, jeho domy se zřítily a část starověkého sídla po téměř dvou tisíciletích zmizela pod hladinou moderní přehrady. Přesto se právě díky řemeslné kvalitě mozaik, použitým materiálům a dlouhému uložení některých podlah pod troskami dochovalo něco, co jejich tvůrci sotva mohli předpokládat.
Když dnes hledíme do očí postav vytvořených římskými mozaikáři, nedíváme se na umění, které čas nedokázal poškodit. Díváme se na umění, které mělo mimořádné štěstí v tom, jakým způsobem bylo na téměř dva tisíce let před časem ukryto.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. UNESCO World Heritage Centre – Archaeological Site of Zeugma; 2. Ministerstvo kultury a turismu Turecka – Zeugma Archaeological Site; 3. Ministerstvo kultury a turismu Turecka – Zeugma Mosaic Museum
