Na náměstí svatého Petra dnes působí egyptský obelisk jako samozřejmá součást Vatikánu. Málokdo si ale uvědomuje, že jeho přemístění v roce 1586 patřilo k nejsložitějším inženýrským operacím své doby. Přesun kamenného kolosu o hmotnosti přibližně 330 tun na vzdálenost pouhých 275 metrů zaměstnal stovky lidí a stal se symbolem technické vyspělosti renesanční Evropy.
Papež Sixtus V. pověřil řízením celé akce architekta Domenica Fontanu. Přípravy trvaly více než rok. Samotná operace vyžadovala kolem 900 dělníků, 75 koní, desítky navijáků, silná lana a přibližně 18 tun železných součástí. Každý pohyb byl přesně načasován a povely se předávaly zvukem trubek, aby se předešlo zmatku.
Legenda vypráví, že během zvedání začala lana vlivem tření nebezpečně vysychat a hrozilo jejich přetržení. Papež přitom nařídil absolutní ticho pod trestem smrti. Jeden janovský námořník jménem Benedetto Bresca však zákaz porušil a vykřikl, aby dělníci polili lana vodou. Ta se po namočení stáhla a zpevnila, takže se podařilo katastrofě zabránit. Místo trestu získal od papeže odměnu. Jeho rodina podle tradice po generace dodávala Vatikánu palmové ratolesti pro oslavy Květné neděle.
Úspěšné vztyčení obelisku vyvolalo obrovské nadšení. Na počest dokončené práce vystřelila slavnostní salvu pevnost Andělský hrad a Fontana se stal jedním z nejslavnějších stavitelů své doby.
Příběh má ale ještě jednu pozoruhodnou rovinu. Samotný obelisk totiž vznikl ve starověkém Egyptě přibližně o tři tisíce let dříve. Egypťané dokázali opracovat, přepravit po Nilu a vztyčit desítky podobných monolitů, často ještě těžších než ten v Římě.
Největší známý nedokončený obelisk v asuánském lomu měl podle odhadů vážit kolem 1 200 tun. Při jeho opracování se však v kameni objevila prasklina, a proto zůstal dodnes na místě jako jedinečný důkaz mimořádných ambicí staroegyptských stavitelů.
Právě srovnání těchto dvou období dodnes fascinuje historiky. Zatímco renesanční Evropa oslavovala přesun jednoho obelisku jako technický zázrak, starověký Egypt podobné monumenty stavěl opakovaně již před tisíciletími.
Psali jsme: Čínské město porcelánu chce na seznam UNESCO
Jak přesně Egypťané tak těžké kameny přepravovali a vztyčovali, zůstává předmětem výzkumu. Převládající vědecké teorie hovoří o kombinaci měděných nástrojů, kamenných palic z doleritu, dřevěných saní, lan, zemních ramp a mimořádně propracované organizace práce tisíců dělníků. Přesto se odborníci stále přou o některé technické detaily, protože žádný dochovaný staroegyptský návod na stavbu obelisků neexistuje.
Příběh vatikánského obelisku tak nepřipomíná jen triumf renesančního inženýrství. Ukazuje také, jak výjimečné musely být schopnosti starověkých Egypťanů, jejichž technické dovednosti dodnes vzbuzují obdiv i nové otázky.
(Vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroj: https://whc.unesco.org/en/
