Česká republika je přitom parlamentní demokracií založenou na svobodných volbách, ústavě a odpovědnosti vlády Poslanecké sněmovně. Občané mají právo demonstrovat, kritizovat vládu a požadovat změny. Stejně důležité však je rozlišovat mezi veřejným protestem a demokratickým mandátem získaným ve volbách. Ani statisíce lidí na náměstí automaticky nepředstavují většinu voličů a jejich účast nelze bez dalšího považovat za souhlas se všemi požadavky organizátorů. Vládní koalice Andreje Babiše prosazuje zrušení televizních a rozhlasových poplatků a přechod na financování ze státního rozpočtu. Česká televize by podle návrhu získávala ročně 5,74 miliardy korun a Český rozhlas přibližně 2,07 miliardy. Návrh obsahuje také pravidla valorizace.
Jde o významnou změnu, která si zaslouží podrobnou diskusi. Financování médií přímo ze státního rozpočtu však samo o sobě neznamená jejich politické ovládnutí. Podstatné je, zda zákon poskytne dostatečné záruky nezávislosti, předvídatelné financování a ochranu před účelovými zásahy politické reprezentace. Vláda přitom nedokázala přesvědčivě vysvětlit všechny souvislosti návrhu. Noční hlasování ve Sněmovně 24. října ve 4:36 ráno poskytlo odpůrcům silný mobilizační argument. Místo odborné debaty o výši prostředků, jejich valorizaci a kontrole hospodaření veřejnoprávních médií vznikl konflikt, který se rychle rozšířil na obecný spor o způsob vládnutí.
Mikuláš Minář má s přímým vstupem do politické soutěže vlastní zkušenost. V roce 2020 opustil vedení Milionu chvilek a začal budovat politický projekt Lidé PRO. Chtěl získat 500 tisíc podpisů na podporu kandidatury v parlamentních volbách. Výsledek však zůstal daleko za původním očekáváním. Do března 2021 projekt shromáždil pouze 39 250 podpisů. Minář následně oznámil jeho ukončení a podporu tehdejších opozičních stran. Lidé PRO se tak do voleb vůbec nezapojili. Nešlo tedy o volební porážku, ale o neúspěšný pokus získat dostatečnou předvolební podporu. Tento rozdíl je podstatný.
Minář se v listopadu 2025 vrátil do čela Milionu chvilek. Spolek dnes uvádí, že politickou stranou být nechce. Svou úlohu spatřuje v občanské kontrole politické moci a obraně demokratických institucí. Takové rozhodnutí je samozřejmě legitimní. Občanská sdružení nemají povinnost kandidovat ve volbách a jejich právo kritizovat politickou reprezentaci není podmíněno získáním volebního mandátu. Zkušenost s projektem Lidé PRO však otevírá otázku, zda je pro Mináře výhodnější působení v občanském prostoru než přímá politická soutěž, v níž by musel předložit komplexní program a získat pro něj hlasy.
Pokud by se představitelé Milionu chvilek rozhodli znovu založit politické hnutí, mohli by si ověřit, nakolik je jejich současná mobilizační síla přenositelná do přímé volební soutěže. Zatím je však jejich politický vliv založen především na veřejných kampaních, demonstracích a schopnosti získávat mediální pozornost. Vzniká tak zvláštní postavení. Spolek může předkládat výrazné politické požadavky a ovlivňovat veřejnou atmosféru, aniž by musel nést odpovědnost za výkon státní moci. Tato role je zákonná, ale vyvolává oprávněnou diskusi o rozdílu mezi občanskou kontrolou a přímou politickou odpovědností.
Z demonstrací je profesionální činnost s milionovým rozpočtem
Vedle politické role Milionu chvilek si zaslouží pozornost také jeho ekonomické fungování. Z původně studentské iniciativy vyrostla organizace s profesionálním aparátem, placenými pracovníky, systematickým fundraisingem a rozpočtem v desítkách milionů korun. Podle výroční zprávy dosáhly výnosy spolku v roce 2025 částky 33,57 milionu korun. Celkové náklady činily 33,81 milionu korun. Organizace tak hospodařila se ztrátou přibližně 248 tisíc korun. Ještě zajímavější je struktura výdajů. Osobní náklady dosáhly 17,46 milionu korun. Na veřejné akce, demonstrace a kampaně připadlo dalších 8,48 milionu korun. Spolek tedy není pouze skupinou dobrovolníků, kteří se příležitostně rozhodnou uspořádat protest. Má stálé zaměstnance, profesionální organizační strukturu a významné provozní výdaje.
Pozornost zaslouží také odměňování vedení. Účetní příloha za rok 2025 vykazuje celkové náklady na odměny spojené s funkcí předsedy ve výši 1,433 milionu korun. Je přitom nutné zdůraznit, že po většinu roku funkci vykonával Lukáš Hilpert a Mikuláš Minář se do ní vrátil až v listopadu. Uvedenou částku proto nelze označit za Minářův osobní roční příjem. Spolek konkrétní individuální mzdy nezveřejňuje. Vysvětluje to ochranou soukromí zaměstnanců a upozorňuje, že není financován státními dotacemi. Výroční zprávy a účetní závěrky naopak zveřejňuje a jeho hospodaření podléhá externímu auditu.
Březnová demonstrace na Letné podle dřívějšího Minářova vyjádření stála přibližně pět až sedm milionů korun. Velká shromáždění tedy představují samostatné a finančně náročné projekty, jejichž organizování vyžaduje profesionální produkci. Zde se nabízí otázka, zda se Milion chvilek postupně neproměňuje také v jakousi zážitkovou agenturu politických demonstrací. Velké pódium, hudební vystoupení, známé osobnosti, velkoplošné obrazovky, propracovaná dramaturgie a následná mediální prezentace připomínají produkci rozsáhlých společenských událostí. Je to publicistický příměr, nikoli důkaz, že by účastníci protestovali bez skutečného přesvědčení. Vnější podoba akcí však ukazuje, jak významnou součástí moderního občanského aktivismu se stala profesionální organizace veřejných událostí.
Pro některé pracovníky je tato činnost také placeným zaměstnáním. To samo o sobě není nic neobvyklého ani problematického. Také neziskové organizace potřebují odborníky a za jejich práci platí. Nelze však zaměňovat milionové příjmy z darů za osobní zisk organizátorů. Dosud dostupné účetní údaje nedokazují, že by spolek na demonstracích vytvářel zisk nebo že by jeho představitelé neoprávněně získávali peníze. Ukazují ale, že politický aktivismus může vytvořit dlouhodobě financovaný profesionální aparát.
Zde se ovšem nabízí ještě jedna podstatná otázka. Nevytváří si Milion chvilek svým způsobem fungování ekonomickou závislost na samotných demonstracích? Organizace s placenými zaměstnanci, milionovými provozními náklady a rozsáhlými kampaněmi potřebuje trvalý přísun finančních prostředků. Velké protestní akce přitahují veřejnou pozornost, mobilizují příznivce a vytvářejí příležitosti k získávání darů. Pokud by demonstrace ustaly a veřejný zájem o činnost spolku zeslábl, musel by pravděpodobně hledat jiné důvody, proč má veřejnost jeho provoz nadále financovat. Vzniká tak potenciální střet mezi veřejným posláním organizace a jejím vlastním zájmem udržovat trvalou mobilizaci. To samozřejmě nedokazuje, že spolek protestní témata účelově vytváří. Nelze však přehlížet, že každé další kontroverzní rozhodnutí vlády představuje současně nový mobilizační impuls.
Milion chvilek na svém webu uvádí, že dárci nemají právo za své příspěvky požadovat vliv na rozhodování spolku. To je z hlediska nezávislosti organizace pochopitelný princip. Současně však ukazuje, že široká veřejná podpora neznamená automaticky demokratickou kontrolu všech rozhodnutí vedení. Podobné otázky ovšem nenahrazují odpovědnost vlády. Andrej Babiš a jeho kabinet musí své kroky vysvětlovat a respektovat ústavní pravidla bez ohledu na to, zda proti nim demonstrují tisíce nebo statisíce lidí. Volební vítězství není oprávněním ignorovat veřejnou kritiku. Stejně tak ale schopnost naplnit Letnou neznamená právo rozhodovat o tom, kdo má zastávat ústavní funkce. O těchto otázkách rozhodují orgány stanovené ústavou a zákony.
Nedělní demonstrace proto ukazuje dvě podstatné skutečnosti. Česká občanská společnost má schopnost mimořádné mobilizace. Současně se však profesionální organizování protestů stává významnou politickou činností se značnými finančními náklady a vlastním institucionálním zázemím. Skutečnou otázkou není, zda mají lidé právo demonstrovat. To je nezpochybnitelné. Otázkou je, jak se politický vliv vytvářený demonstracemi promítá do veřejného rozhodování a kdo za tento vliv nese odpovědnost.
Pokud Milion chvilek nechce vstoupit do volební soutěže, má na to plné právo. Jeho představitelé však musí počítat s tím, že vedle kritiky vlády budou předmětem veřejné kontroly také vlastní financování, způsob rozhodování a skutečný rozsah podpory jejich politických požadavků. Demonstrace může vládu přimět k vysvětlování a změně rozhodnutí. Nemůže však nahradit volby. A profesionální organizace, která se dovolává demokratické odpovědnosti druhých, musí být připravena odpovídat také na otázky o své vlastní činnosti.
Zdroje: 1. Milion chvilek – Výroční zpráva a účetní závěrka za rok 2025; 2. Darujme.cz – Sbírka Letná proti 4:36 a rozpočet demonstrace; 3. iDNES.cz – Kdo financuje Milion chvilek a kolik má zaměstnanců; 4. ČT24 – Demonstrace na Letné a politické požadavky Milionu chvilek; 5. Milion chvilek – Poslání, struktura, financování a odměňování; 6. Poslanecká sněmovna – Listina základních práv a svobod









