Je totiž zajímavým střípkem do skládačky obrazu propracovaných hybridních metod diskreditace všech potenciálně nebezpečných kritiků válečnické rétoriky současné vlády, bez ohledu na to, zda jde o jednotlivce, ad hoc skupiny, spolky, či politické strany a hnutí, píše na facebooku Jaroslav Štefec.
Premiér ČR, další figurky české politické scény i náčelník generálního štábu zbytečků AČR tvrdí, že jsme ve válce. Předpokládám, že pro svá tvrzení mají nějaký rozumný důvod. „Být ve válce“ je totiž za normálních okolností za prvé průšvih, a za druhé poměrně složitá politická, právní a organizační procedura, vyžadující spoustu příprav, jednání, a také ekonomických a organizačních opatření k zajištění bojeschopnosti vlastní armády a bezpečnosti obyvatelstva. Což kolem sebe rozhodně nevidíme. Takže jejich válka musí být jiná, než ta, zmíněna v Ústavě a navazujících zákonech. Zkusme si tedy odpovědět na otázky, o co v této válce jde, co je to za válku a kdo proti komu ji vlastně vede.
Nejjednodušší je první odpověď. V této válce jde o vliv, o moc a o peníze. Velké peníze. Také odpověď na druhou otázku je poměrně jednoduchá. Je to válka občanská. Nikoliv otevřená, ale skrytá, hybridní, vedená hybridními prostředky. V České republice, stejně jako v mnoha dalších zemích východní a částečně i západní Evropy již dlouhou dobu probíhají více či méně otevřeně operace, odpovídající právě tomuto typu války, a jejich intenzita neustále narůstá.
Odpověď na třetí otázku, kdo a proti komu tu válku vede, je poněkud složitější. Nebudu zabíhat do podrobností, ale zhruba lze říci, že na jedné straně barikády stojí vlivové skupiny, které mezi sebou soupeří o peníze a moc na území ČR. Těmi manipulují zahraniční aktéři, jimž jde v principu o dvě věci – o udržení klidu na území českého protektorátu, aby pokud možno stabilně fungoval jako odkladiště nekvalitního západního zboží a zdroj levné práce, a o politické prostředí, jehož představitelé jsou ochotni fungovat jako hlásné trouby a vykonavatelé jejich záměrů v rámci EU a NATO.
No a na druhé straně barikády jsme my, lidé, kteří zde žijeme. To na nás jsou cíleny operace této hybridní války, vedené na mnoha úrovních, počínaje mediální, přes ekonomickou až k sociální, které mohou v případě nedostatečné konformity s jediným úředně uznávaným názorem ohrozit kohokoliv z nás. Podle evropského „Centra excelence pro boj proti hybridním hrozbám“ je hybridní hrozba „rozmanitou, dynamickou kombinaci legálních, nelegálních a kriminálních činností, zaměřených na zranitelná místa soupeře“. Fantazii se meze prostě nekladou a vše je dovoleno.
A kdo v ČR operace této války plánuje a koordinuje? Odpověď na tuto otázku je poměrně složitá, ale vypadá to, že v této hybridní válce státu proti vlastním občanům nelze vyloučit ani podcenit roli BIS, Bezpečnostní informační služby. Zejména vzhledem k jejím vazbám na americkou "velkou firmu", CIA.
Význam, jaký úloze BIS v ČR přikládají naši američtí spojenci, ukazuje prestižní medaile George Teneta, udělená jejímu řediteli vedením CIA „za dlouhodobou efektivní spolupráci“ počátkem března 2019. Nepřehlédnutelná byla role BIS v kauzách „ricin“ i „Vrbětice“ a dost napovídá také směřování první cesty suity, tvořené premiérem Fialou a šéfy tří českých zpravodajských služeb při jejich poslední návštěvě USA. Nevyrazili do Bílého domu či sněmovny, ale právě do sídla CIA.
Proč bezprostředně po této návštěvě „vyrazila“ paní Černochová, hrající si na českou ministryni obrany, ředitele Vojenského zpravodajství Jana Berouna, to je zatím záhadou. Ale jak se říká, v Čechách se všechno rozkecá, takže se to nejspíš brzo dozvíme.
Nejsem zastáncem konspiračních teorií , ale v tomto smyslu je zajímavá informace o údajném hackerském útoku na stránky ČTK, kde se záhadně (a jen velmi krátce) objevila informace, že BIS odhalila přípravy atentátu na nově zvoleného prezidenta Slovenské republiky Pellegriniho, organizované Ukrajinou. Jak už jsem psal, ČTK to vzápětí stáhla a prohlásila za dílo hackera. Pan Koudelka to ale zatím nedementoval.
(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)
