Německá spolková vláda schválila v kabinetu návrh zákona, který by za určitých okolností umožnil prohlídky redakcí a prostor digitálních platforem bez předchozího soudního povolení. Oficiálně jde o technické převedení evropských pravidel o transparentnosti politické reklamy do národního práva, ve skutečnosti však návrh vyvolal ostrou právní i politickou kritiku kvůli mimořádnému rozšíření pravomocí státních orgánů. Podrobnosti o návrhu přinesl server The European Conservative.
Takzvaný zákon o transparentnosti politické reklamy má převést evropskou regulaci TTPA do německého právního řádu. Deklarovaným cílem je zvýšení transparentnosti, dohledatelnosti financování a ochrany dat při šíření politických sdělení na internetu. Návrh však podle právníků dalece překračuje rámec pouhých informačních povinností a přímo zasahuje do fungování médií i technologických platforem. Klíčovou roli v nové architektuře má sehrát Spolková agentura pro sítě Bundesnetzagentur, která už dnes dohlíží na digitální prostředí v rámci Digital Services Act. Podle návrhu by mohla nařídit kontrolu firem a subjektů šířících politickou reklamu, pokud dospěje k závěru, že neposkytly předepsané informace.
Zcela zásadní zlom představuje ustanovení o takzvaném bezprostředním nebezpečí. V těchto případech by kontroly mohly být provedeny během pracovní doby i bez předchozího soudního povolení. Samotný návrh přitom výslovně připouští, že tímto krokem dochází k omezení základního práva na nedotknutelnost obydlí podle německé ústavy. Právě tato formulace vyvolala bouři mezi ústavními právníky i profesními organizacemi novinářů, kteří upozorňují, že prohlídky a zabavování materiálů patří k nejtvrdším nástrojům státu a tradičně náleží do oblasti trestního práva pod přísným dohledem soudů.
Kritika sílí i kvůli evropskému kontextu. Evropská regulace umožňuje uložit pokuty až do výše šesti procent celosvětového ročního obratu. Kvůli nejasné definici politické reklamy a obrovskému administrativnímu riziku se platformy jako Google či Meta v řadě zemí rozhodly politickou reklamu raději vůbec nenabízet. Podle kritiků to vytváří faktický cenzurní efekt, kdy algoritmy a automatické filtry blokují i ryze novinářský obsah.
Spolkové ministerstvo pro digitalizaci hájí návrh tím, že podobné mechanismy existují i v jiných oblastech hospodářské regulace a ochrany dat. Podle vlády nejde o útok na novináře, ale o nutné splnění evropských povinností a ochranu demokratických procesů. Opozice však reaguje ostře. Předsedkyně Alternativy pro Německo Alice Weidel označila návrh za „kladivo cenzury“ a na síti X napsala, že už pouhé podezření ze šíření dezinformací by mohlo vést k razii v redakci, což považuje za nepřijatelné v liberální demokracii.
Ještě ostřejší tón zvolil server NIUS, který návrh označil za přímý útok na svobodu projevu. Podle něj má zákon umožnit prohlídky a zabavování dokumentů nejen u technologických gigantů, ale i v redakcích médií, pokud tyto subjekty neodevzdají požadované informace v předepsané podobě. Klíčovou postavou se stává šéf Bundesnetzagentur Klaus Müller, bývalý zelený politik a blízký spolupracovník Roberta Habecka. Agentura by podle návrhu získala pravomoci, které byly dosud vyhrazeny téměř výhradně trestním orgánům.
Ústavní právník Volker Boehme Neßler označil plán za zcela nepřiměřený zásah do základních práv. Podle něj jde o jedno z nejtvrdších omezení nedotknutelnosti obydlí, přičemž by zásah neprováděla policie, ale správní orgán. Další právník Joachim Steinhöfel se ptá, kdy by vlastně u digitálních platforem mohla nastat „bezprostřední hrozba“, která by obcházela soudy. Varuje, že byrokraté by získali možnost obejít soudní kontrolu a přeměnit základní práva v pouhou proměnnou politických zájmů.
Zákon navíc zavádí možnost zabavování důkazů bez předchozího soudního rozhodnutí. Úřad by měl tři dny na to, aby si dodatečně vyžádal potvrzení soudu, a i to pouze v omezených případech. Podle kritiků jde o jasné porušení zásady právního státu, která vyžaduje, aby k zabavení docházelo výhradně na základě soudního rozhodnutí s výjimkou skutečně krajních situací.
Zvlášť výbušná je otázka ochrany redakcí. Trestní řád v Německu tradičně poskytuje redakčním prostorám zvýšenou ochranu, aby bylo zajištěno zdrojové a profesní tajemství. Návrh vlády však tuto ochranu fakticky obchází. Pokud by Bundesnetzagentur dospěla k závěru, že například tištěné noviny, zpravodajský portál nebo televize zveřejnily politickou reklamu bez úplné dokumentace, mohla by iniciovat prohlídku redakčních prostor.
Psali jsme: Amerika mění svět a někteří to stále odmítají přijmout, míní Petrov
Další problém se týká samotné definice politické reklamy. Ta je podle kritiků natolik vágní, že by mohla zahrnout i propagaci vlastního obsahu médií na sociálních sítích, případně reklamní kampaně politických stran. V krajním případě by tak mohly být prohlíženy nejen redakce, ale i stranické kanceláře. Odborníci upozorňují, že už samotné zahájení vyšetřování by mělo odrazující účinek a vedlo by k autocenzuře zejména v citlivých předvolebních obdobích.
Ministerstvo digitalizace se hájí tím, že paragrafy se opírají o běžnou praxi v hospodářské regulaci a telekomunikačním právu. Kritici však namítají, že politická reklama a žurnalistika představují vysoce citlivý prostor přímo spojený se svobodou projevu a nelze je srovnávat s kontrolami v oblasti hospodářské soutěže nebo ochrany spotřebitele.
Na celém návrhu je podle právníků patrný posun od ochrany demokracie k její regulaci shora. Stát se z arbitra dodržování pravidel postupně mění v hodnotitele politického diskurzu. Jak upozorňuje Boehme Neßler, v demokratickém systému mají být manipulace a dezinformace odhalovány především svobodnou diskusí občanů, nikoli zastrašováním redakcí a administrativními raziemi. Pokud návrh projde v navržené podobě, půjde podle kritiků o největší zásah do svobody médií v poválečných dějinách Spolkové republiky.
Zdroje: 1. europeanconservative.com/articles/news/germany-considers-newsroom-inspections-without-a-court-order; 2. https://x.com/alice_weidel/status/2008176110496854293
(Chmelík, prvnizpravy.cz, foto: zai)
