18. dubna 2026 - 06:24
Většina zastupitelů (s výjimkou SPD) podpořila konání akce s odůvodněním, že jde o „usmíření“. Podívejme se na logiku, která za tímto zdůvodněním stojí, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Dušan Miík.
Usmiřovat se dá jen to, co se stalo
Představme si běžnou situaci. Dva partneři se pohádají. Každý má svou pravdu, padnou ostrá slova, následuje ticho. Pak se jeden z nich omluví, druhý přijme omluvu – a nastane usmíření.
V tomto příběhu je jedno naprosto klíčové pravidlo: nejdříve musí přijít hádka, teprve potom usmíření. Nikdo se neusmiřuje před hádkou. Nikdo neví o usmíření, které se teprve stane, protože zatím není co odpouštět.
Zastupitelé, kteří podporují sjezd Landsmannschaftu jako akt usmíření, toto základní pravidlo porušili. Cestují v čase.
Kdo se s kým vlastně má usmířit?Položme si jednoduché otázky:
- Ublížila německá menšina v Protektorátu Čechy a Morava generaci Čechů narozených po druhé světové válce? Nemohla – protože se tyto generace nikdy nepotkaly.
- Ublížila generace Čechů, která v roce 1945 vysidlovala německé obyvatelstvo, dnešním potomkům sudetských Němců? Opět nemohla – protože se nepotkaly.
- Ublížily si navzájem generace Čechů a Němců narozené po válce? Neublížily.
- A jak by si mohly ublížit ročníky narozené po roce 1989? Jednoduše nijak.
Pokud mezi dvěma skupinami neexistuje žádná příčina ke sváru, pak není ani důvod k usmiřování. To, co zastupitelé nazývají „usmířením“, je prázdný pojem bez obsahu. Jediné, co spojuje minulé generace s těmi dnešními, jsou vzpomínky – a ty jsou vždy subjektivní, proměnlivé a nespolehlivé.
O čem tedy bude sjezd v Brně?
Odpověď je nasnadě: o ničem, co by se týkalo skutečného usmíření. Jde o politický akt, který pod zástěrkou smíření otevírá historicky uzavřené křivdy. Když někde panuje klid, a někdo tam uspořádá akci, která znovu vytahuje staré spory, nevzniká tím smíření – vzniká napětí tam, kde žádné nebylo.
Zvláště podivně pak působí osobní angažmá některých českých politiků a intelektuálů, například Milana Uhdeho či Petra Pitharta. Pokud mají oni sami pocit, že se potřebují s někým usmířit, ať si najdou devadesátníka, který byl odsunut v roce 1945, a usmíří se s ním v soukromí. Ale ať nepletou hlavy mladým lidem a nevytvářejí dojem, že existuje nějaký kolektivní dluh či kolektivní vina mezi generacemi, které si nikdy neublížily.
Co by se mělo usmiřovat doopravdy?
Pokud už má někdo nutkavou potřebu usmiřovat, ať si najde skutečné konflikty. Třeba ty, které vznikly v posledních letech – rozbité mezinárodní vztahy, zničenou hospodářskou spolupráci, zbytečné nepřátelství s Ruskem nebo Čínou. Tam je prostor pro smysluplné usmíření. Ten však brněnští zastupitelé svými dotacemi nepodporují.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX