Jak napsal novinář Financial Times, ačkoli francouzský vůdce mluví o evropské integraci, ve skutečnosti Francie a Německo přestaly být samozřejmými spojenci.
„Líbánky Francie a Německa jsou u konce," napsal Wolfgang Munchau v článku pro Financial Times. Začátkem tohoto roku se kancléřka Angela Merkelová a bývalý vůdce sociálních demokratů Martin Schulz se dohodli, že Německo bude pokračovat v rozhovorech s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem o reformě eurozóny.
Nicméně, jakmile Schultz opustil svůj post, jeho strana ztratila o to ztratila zájem. A ve straně Merkelové je k tté reformě skepticismus větší než kdy jindy: nechtějí jediný rozpočet eurozóny, ani posílení Evropského mechanismu stability, nebo systému pojištění vkladů, dokud se italské banky nezbavit neuhasených úvěrů na jejich účtech. Jediný návrh Macrona s kterým by vládnoucí koalice v německu souhlasila - je podpora fondu pro řešení problémů bank, který podle autora měl být už dávno naplněn.
Ve skutečnosti proto Německo odmítá Macronův návrh na reformu eurozóny. A aby nasypala sůl na ránu, Merkelová odmítla se účastnit útoku na Sýrii. Podle autora článku je nyní Francie v situaci, kterou předpověděla Marine Le Penová: v měnové unii má její hlas málo znamená a v geopolitice se nejspolehlivějším partnerem stalo Spojené království.
Macron už dává ultimatum: Buď reformy EU nebo nevyhnutelný Frexit!
„Podpora, s kterou Macron nadšeně vystupuje k evropské integraci, je v kontrastu k politické realitě: Francie a Německo již nejsou samozřejmými spojenci,“ poukázal Wolfgang Myunchau. Na rozdíl od Francie jsou proevropské strany v Německu nyní v úpadku.
Nicméně podle autora článku to nedělá reformu eurozóny neuskutečnitelnou. Doporučuje, aby se netrvalo na lhůtách stanovených Macronem a taktocky ustoupit. Podle něj je lepší počkat na vhodný okamžik k vyřešení dvou skutečně důležitých otázek: vytvoření jediného bezpečného aktiva (eurobondů) a rozdělení národních vlád a bank. Jinak se na slabé reformě může ztatit i ten malý politický kapitál.
„Pokud je alternativa velkým skokem špatným směrem, zůstat na místě bude znamenat relativní pokrok," dodal Wolfgang Munchau ve Financial Times.
„Líbánky Francie a Německa jsou u konce," napsal Wolfgang Munchau v článku pro Financial Times. Začátkem tohoto roku se kancléřka Angela Merkelová a bývalý vůdce sociálních demokratů Martin Schulz se dohodli, že Německo bude pokračovat v rozhovorech s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem o reformě eurozóny.
Nicméně, jakmile Schultz opustil svůj post, jeho strana ztratila o to ztratila zájem. A ve straně Merkelové je k tté reformě skepticismus větší než kdy jindy: nechtějí jediný rozpočet eurozóny, ani posílení Evropského mechanismu stability, nebo systému pojištění vkladů, dokud se italské banky nezbavit neuhasených úvěrů na jejich účtech. Jediný návrh Macrona s kterým by vládnoucí koalice v německu souhlasila - je podpora fondu pro řešení problémů bank, který podle autora měl být už dávno naplněn.
Ve skutečnosti proto Německo odmítá Macronův návrh na reformu eurozóny. A aby nasypala sůl na ránu, Merkelová odmítla se účastnit útoku na Sýrii. Podle autora článku je nyní Francie v situaci, kterou předpověděla Marine Le Penová: v měnové unii má její hlas málo znamená a v geopolitice se nejspolehlivějším partnerem stalo Spojené království.
Macron už dává ultimatum: Buď reformy EU nebo nevyhnutelný Frexit!
„Podpora, s kterou Macron nadšeně vystupuje k evropské integraci, je v kontrastu k politické realitě: Francie a Německo již nejsou samozřejmými spojenci,“ poukázal Wolfgang Myunchau. Na rozdíl od Francie jsou proevropské strany v Německu nyní v úpadku.
Nicméně podle autora článku to nedělá reformu eurozóny neuskutečnitelnou. Doporučuje, aby se netrvalo na lhůtách stanovených Macronem a taktocky ustoupit. Podle něj je lepší počkat na vhodný okamžik k vyřešení dvou skutečně důležitých otázek: vytvoření jediného bezpečného aktiva (eurobondů) a rozdělení národních vlád a bank. Jinak se na slabé reformě může ztatit i ten malý politický kapitál.
„Pokud je alternativa velkým skokem špatným směrem, zůstat na místě bude znamenat relativní pokrok," dodal Wolfgang Munchau ve Financial Times.
(kou, prvnizpravy.cz, ft.com, foto: arch.)
